Březen 2008

Sloní sen

31. března 2008 v 17:25 | Eleanor |  Řetězáky....☺☺
Tak odsud přicestoval slon cestovatel... pomůžeš mu jít dál? =-)
Tento sloník je opuštěný........a má jeden velký sen....procestovat celý blogařský svět....pomůžem mu v tom ????

Chudák kráva...

31. března 2008 v 17:10 | Eleanor |  Řetězáky....☺☺
♥♥_Tohle je chromá kráva. Nemůže se postavit na nohy. Věnuješ jí 10,- tím, že dolů napíšeš svojí přezdívku (aby měla komu děkovat), datum a čas?_♥♥
>>> 10.12.2007 - 14:28 → Karol
>>> 10.12.2007 - 19:25 → TerezQa
>>> 10.12.2007 - 21:15 → KiKiNa
>>> 12.12.2007 - 20:16 → GiraffeSka
>>> 13.12.2007 - 16:46 → Kitchee*
>>> 17.12.2007 - 12:58 → Kaczka..♥
>>>30.03.2008 - 11:33 → Eleanor=-)

Forsaken - Zhrzený

31. března 2008 v 17:10 | Eleanor |  Překlady textů WT
Právě nadešel ten den
Kdy jsme opuštění
Strávili jsme naše životy v ráji
Jako bozi jsme utvářeli svět kolem nás
Neměli jsme žádné hranice
Ačkoli rovnováha je tak křehká
Zatímco jsem si mysleli, že vyhráváme
Že můžeme zvrátit i příliv, všechno se to vytratilo
Náš čas vypršel, naše budoucnost zemřela
A před tím už není úniku
Refrén:
Právě nadešel ten den
Kdy jsme opuštění
Už pro nás nezbyl žádný čas
Život projde kolem nás
Jsme opuštění
Jsme poslední z našeho druhu
Ta cena byla příliš vysoká
Naše nenasytnost nás zaslepila
Snažili jsme se skrývat, čeho jsme se v nitru báli
Dnes pro nás všechno končí

8.The Force

31. března 2008 v 17:09 | Eleanor |  Překlady JK
Pokaždé když nastane noc
A všude kolem mě je tma
Pokaždé když svítí jen matné světlo
Pokaždé když nastane noc
Cítím něco ve vzduchu
Něco, co mi připomíná, že jsem tu
Pokaždé když nastane noc
Mi něco dává sílu
Ohromná síla je všude kolem
A hudba dává pořádek tomu zmatku
Pokaždé když zmizí naděje
A z porozumění jen mrazí
Pokaždé když jsou hvězdy skryty
Pokaždé když nastane noc
Vážně to necítíš ve vzduchu?
Něco v něm je
Pokaždé když nastane noc
Cítím to

7. Scandals

31. března 2008 v 17:09 | Eleanor |  Překlady JK
Refrén:
Tolik svárů, tolik skandálů
Kolik lidí se snaží říct
Že tu jsou děti, které umírají hlady
V tomhle světě je tolik problémů
Tolik svárů, tolik skandálů
Kolik lidí se snaží říct
Že tu jsou děti, které umírají hlady
V tomhle světě je tolik problémů
Víme vůbec, kolik lidí propadá drogám?
Ví vůbec někdo, kam tohle až zajde?
Kde se to tu všechno bere?
Někdy je lepší na to nemyslet, ale je to realita
Stavíme si kolem sebe zdi a modlíme se jen za své duše
Refrén…
Si vis pacem para bellum
Si vis pacem para bellum
Si vis pacem para bellum
Si vis pacem para bellum
Skandály, tolik skandálů
…..
Refrén…

100. dípa....Paddy Kelly=-)

30. března 2008 v 21:28 | Eleanor |  Mě diplomy a hodnocení mého blogu=-)
Sice tenhle diplom znamená, že jsem vypadla v SONB u Inči, ale myslím, že za to stojí! =-)Navíc jsem šťastná, že právě můj jubilejní 100. diplom je s PAddinem=-)

99. dípa....lvíček=-)

30. března 2008 v 21:28 | Eleanor |  Mě diplomy a hodnocení mého blogu=-)
No neni roztomilej?=-)


6. Nothing Really Matters

30. března 2008 v 20:11 | Eleanor |  Překlady JK
Refrén:
Na ničem nezáleží, když je světlo pryč
Na ničem nezáleží, pokud je tvé srdce silné
Na ničem nezáleží, dokud je tu láska
Na ničem nezáleží, na ničem nezáleží
Jednou za čas ti život dá zabrat
A ty propadáš zoufalství
Pozvedni své srdce k nebi
A najdi sílu jít dál
Teď se nevzdávej - mysli na to, že bude líp
Teď se nevzdávej - vím, že to není snadné
Teď se nevzdávej - nedrž se svého smutku
Teď tse nevzdávej - jdi dál
Refrén…
Pozvedni své srdce k nebi
A najdi sílu jít dál
Teď se nevzdávej - mysli na to, že bude líp
Teď to nevzdávej - vím, že to není snadné
Teď to nevzdávej - nedrž se svého smutku
Teď to nevzdávej - jdi dál
Refrén…

5.Corazón Herido

30. března 2008 v 20:10 | Eleanor |  Texty JK
Španělsky bohužel neumím, tak aspoň text =-) Kdyby to někdo uměl přeložit, prosíím, pošlete mi překládek třeba na meila...děkuju=-)
Déjame mirar en tu interior
Por qué no me lo muestras Dímelo
Quizás yo no he sabido comprenderte
Y siempre parcia indiferente
Sin saber al daño que sufrió tu corazón
Vuelve a sonreír una vez más
Como aquella vez al despertar
Ya cayó la venda de mis ojos
Demasiado tarde para todo
Ya ves como he pecado de inocente una vez más
Cuando el corazón ya no cree en ti
No, no, no, no pares, no pares
Conquístalo a ha
Cuando el corazón ya no cree en ti
No, no, no, no pares, no pares
Conquístalo otra vez
Y si quisieras irte
Entiendo no te puedo retener
Pero por favor recuerda siempre
Que tu estarás dentro de mi mente
Esperando el dia en que consigas olvidar
Cuando el corazón ya no cree en ti
No, no, no, no pares, no pares
Conquístalo a ha
Cuando el corazón ya no cree en ti
No, no, no, no pares, no pares
Conquístalo otra vez

Všechno 4x

30. března 2008 v 11:08 | Eleanor |  Řetězáky....☺☺
Úžo řetězák odsud=-)
4726609.jpg picture by Asimka
4 povolani:
-Spisovatelka
- Herečka
-Módní návrhářka
-Lovkyně pokladů xoD

Another Day - Další den

30. března 2008 v 11:01 | Eleanor |  Překlady textů WT
Vím, že odcházíš
Vložím svou lásku do jiného dne
V mých myšlenkách jsi se mnou
Zamilovala jsem se
Vím, že odcházíš
Vedeš mé srdce do zmatku
Vím, že odcházíš
V mém srdci a duši jsou jen nepopsané listy
Ať jsi kdekoli
Ať děláš cokoli
Narážím jen na stěny, co tě obklopují
Ať jsi kdekoli
Ať děláš cokoli
Vím, že jsi nezávislý
Ale já se snažím proniknou skrz tvou masku k tobě
Ať jsi kdekoli
Ať děláš cokoli
Copak nevíš, že to závisí jen na tobě?

Dalmatýnek štěstěny

29. března 2008 v 21:41 | Eleanor |  Řetězáky....☺☺
A opět řetězáček, který jsem sekla u Sisi http://simka33.blog.cz/ :)

4.Hey Little Girl

29. března 2008 v 10:40 | Eleanor |  Překlady JK
Hej, děvče
Odkud jsi přišla?
Hej děvče
Odkud jsi přišla?
Přišla jsem z údolí
Kde stále rostou květiny
Tam v tom údolí stále rostou květiny
Hej chlapče
Odkud jsi přišel ty?
Hej chlapče
Odkud jsi přišel ty?
Já přišel z města
Kde květiny nikdy nerostou
V mém městě nejsou květiny
Refrén:
Naše láska patří slunci
Které je svědkem zrození
Zvládneme cokoli
Svými slovy jsi se dotkla mé duše
Zajímalo by mě, jestli jsme někdy tušili
Jak nádherný tento pocit je
Zajímalo by mě, jestli nás někdy napadlo
Že naše láska tak změní náš osud
Hej, děvče
Odkud jsi přišla?
Hej děvče
Odkud jsi přišla?
Každé ráno cítím
Mořský vánek
A když se ho nadechnu, cítím se volná
(V údolí)
Když je jaro v rozkvětu
Když vítr přináší mír a klid
Když hvězdy září jako tvé slzy
Pak vím, že jsi to ty
Hej, děvče
Odkud jsi přišla?
Hej děvče
Odkud jsi přišla?
Z údolí (z údolí)
….

23. Klíče sem, klíče tam...

29. března 2008 v 10:39 | Eleanor |  -> Co když ztratíš půl roku lží (Ckzprl)
Omlouvám se, že to tak trvalo, ale přesto je tu po dlouhé hooodně dlouhé době pokráčko =-)
Probudila se pozdě dopoledne. Bylo příjemné se konečně prospat, jednou nemusela na vystoupení za fanoušky ona, ale tentokrát přišli oni za ní. Pomalu otevřela oči, ale budík ji připravil o poklidné vstávání. 12:00! "Do háje!" Vykřikla, bouchla rukou do postele, odhodila peřinu, vylítla z postele a zavřela se do koupelny.
Ani neměla čas kochat se svou bledě modře kachlíčkovanou koupelnou a mramorovým umyvadlem a velkým zrcadlem, přes celou stěnu nad umyvadlem a skříňkou napojenou hned vedle umyvadla. Měla co dělat, aby se do jedné hodiny stihla obléct, nalíčit, najíst a připravit na nával lidí. V té rychlosti v duchu proklínala domovníka, svého manažera a vůbec všechny, že ji nevzbudili. Přestala s tím, když nakopla rohovou vanu bosou nohou. Vyjekla a spadla přímo do vany. Teď už se pro svůj parfém nemusela natahovat, dosáhla by na něj přímo z vany, ale bolest vystřelující jí z prstů pravé nohy ji úplně odvedla od myšlenky navonět se svou oblíbenou vůní. Byla ráda když vylezla z vany a ještě radši, že ta vana nebyla napuštěná. Jako bonus si při pádu narazila i záda, takže rázně zbrzdila, dobelhala se do ložnice, oblékla se a zpátky zhroutila na postel. Tohle se může stát fakt jenom mě…výborně Pet! Zabij se! Budeš slavná nejen za svého života, ale i po smrti díky žhavé zprávě v novinách…. Už vidim ty titulky: "Spáchala nechtěnou sebevraždu, když se natahovala pro svou oblíbenou voňavku!" Tý jo…, ale že by ta firma měla slušnou reklamu!...Nad svými myšlenkami se rozesmála. Nakonec pomalu vstala a odešla se nasnídat. Moc se nemalovala, neměla na sobě ráda ty tuny make-upu a navíc se jí opět nechtělo riskovat střetnutí s vanou, takže už se do pokoje nevrátila a ze snídaně zamířila rovnou na nádvoří, kde už na prostorné kamenné dlažbě rostlo malé pódium.
I přesto, že koncertů na hradě bylo celkem 9 a Petrana koncertovala každý den, utekl jí tento týden jako voda. Tyto koncerty nebyly jako ostatní. Většinu lidí z publika znala osobně, byli to vesničané z nedalekých vesnic a hlavně z vesnice přímo pod hradem. Ty lidi si stihla i za ten krátký čas, co tu byla zamilovat. Všichni byli tak vstřícní, otevření a navíc se zde dozvěděla i další nové zprávy o dědovi a dalších jejích předcích. To ji přivedlo k myšlence napsat Sár. Když od ní tenkrát odcházela tak si sice přísahala, že už ji nikdy nechce vidět, ani o ní slyšet. Postupem času jí ale došlo, že i její malá sestřička má právo na rodinu a vlastní život a Pet musela její volbu respektovat. Snažila se dopis napsat tak, aby Sár pochopila, co Pet cítí a hlavně, aby přijala její omluvu. Samotné toto omlouvání zabralo Petraně celé dvě stránky dopisního papíru a dvě tužky, které nervózně ohlodala. Psaní novinek o dědovi už šlo jako po másle. Po zalepení obálky jí pohled padl na ohlodané pahýly tužek v koši. Tohle vidět fanoušci, tak se na mě rázem vykašlou… kdyby tak věděli, že jejich stár tu nervozitou ohlodává tužky jak nějaký králík! S úsměvem se rozeběhla na poštu. Při cestě zpátky ji oslovila prodavačka z místního obchůdku: "Pjetraňo," tady na Ukrajině a obzvlášť v okolí hradu jí tak říkali. Nevěděla proč, ale říkala si, že by bylo asi nad její síly, kdyby měla každého učit jak se její jméno vyslovuje česky, "nechceš jít se mnou do hospůdky?" Tuto otázku provázel bezzubý úsměv v prodavaččině staré vrásčité tváři. Petrana jí úsměv vrátila: "No, když mě tak přesvědčujete, tak dobře, ale jen na chvíli!" Jako vždy se její na chvíli protáhlo na několik hodin. Ne snad proto, že by nasávala jak ti staří násoskové v její "rodné" hospůdce na Staroměstském náměstí, ale protože tyhle lidi milovala. Byla schopná se s nimi bavit celé hodiny a ani na okamžik se nenudila. Do postele se dostala až hodinu po půlnoci sotva si však lehla a zavřela oči, hned je opět otevřela a z postele vylezla. No jo, není nad pětivteřinový spánek…proč jsem si jen vybalovala, když jsem přijela? Odpoledne si nestihla zabalit a teď se musela přemáhat, aby zvládla naházet těch pár věcí do tašky na druhý den. Měla před sebou velký koncert v Budapešti, který ji narychlo domluvil její manažer. Byla to velká událost, maďarská obdoba Miss.
Nebyla by to Petrana, aby opět nezaspala. V půl desáté vtrhl k ní do pokoje její manažer a hnal ji z postele. Jejich soukromé letadlo mělo z Kyjeva odlétat za čtyři hodiny a ještě před nimi bylo 200 km cesty do samotného hlavního města Ukrajiny. Do Budapeště dorazili pozdě odpoledne. Samotný luxusní hotel, kde se měla celá událost konat, byl od letiště kousek. Při Petranině příjezdu na místo, se jí ujal malý brejlatý Maďar, který se jí žvatlavou angličtinou snažil vnutit klíče od její šatny. Přijala je, jenže on utekl a ona se ocitla ve spleti hotelových chodem úplně sama, vlastně ne tak úplně, všude kolem se motalo mnoho lidí, ale měli tak naspěch, že jim byla jedna ztracená Češka úplně ukradená. Rozhodla se tedy na sebe upozornit: chytla za rameno jednoho urostlého muže v saku, kterého typovala na bodyguarda a spustila: "Excuse me…" Víc toho nestihla, muž na ní něco zažvatlal maďarsky a znělo to dosti podrážděně. Pet ho tedy pustila a koukala jak odchází za roh. Rozhlédla se, mohla opět někoho zastavit, ale už se jí nechtělo. Tenhle zážitek jí stačil. Plastiku nosu bych možná potřebovala, ale tihle chlapi by mi můj nosánek spíš urazili a žábry nejsou in…. No nic… tak copak to tu máme? Upřela svůj pohled na maďarskou ceduli nad sebou, na okrově vymalované stěně. To si říkají luxusní hotel a nemají to tu ani anglicky… Pokrčila tedy rameny a vydala se dopředu s nadějí, že snad najde dveře s nápisem Orfaith.
Bloudila a bloudila až nakonec opravdu narazila na dveře, kde stál velký nápis "Orfaith" Zázrak! Zázrak!! Vykřikla v duchu, radostí bez sebe zasunula klíč do zámku, ale... Hm, kdyby tam ten klíč měl pasovat, tak chci asi moc, co? Vzdala by to, ale nestihla to. Někdo ji chytl za rameno: "Promiňte?" Ozval se za ní hlas a rázem úplně zkameněla. Ten hlas znala, otočila se a oslovila muže, co měl svou ruku stále na jejím rameni. "Johne," promluvila. Vytřeštil na ní oči, překvapení však brzy vystřídal úsměv. John jí objal a když ji zase pustil se smíchem spustil: "Pet! Tak ty jsi tu taky! To je skvělý, že tě zase vidím! Ostatní sourozenci budou mít radost!" Petraně to však tak skvělé nepřipadalo. John si to také brzy uvědomil: "Promiň, já zapomněl na to, že ty a Paddy… promiň," zatvářil se omluvně. Petrana zakroutila hlavou: " To nic, ale jestli jsi nevěděl, že jsem to já, tak copak jsi potřeboval?" John se zasmál a sáhl do kapsy, nic z ní ale nevytáhl, tak sáhl i do druhé kapsy od kalhot, ale ta byla také prázdná. Nakonec se na Pet podíval a se smíchem jí řekl, co ho za ní přivádí: "Jeden z pořadatelů mi řekl, že spletl klíče a že prý nějaké ukrajinské zpěvačce dal omylem naše klíče a nám dal její. Navedl mě sem, ale v životě by mě nenapadlo, že to budeš zrovna ty! Tak ty jsi už zdolala i Ukrajinu, gratuluju!!" "Děkuju," poděkovala Pet a podala Johnovi klíčky, přijal je, ale stáhl obočí a začal se Pet omlouvat: "Víš, já jsem ty klíče asi někde zapomněl, pojď, dám ti je. Určitě budou u mé tašky." Ne! Jen to ne! Petrana začala v duchu panikařit, sice by dala všechno za to, aby Patricka znovu viděla, strach byl však silnější. Co by mu řekla? Jak by se vůbec měla chovat? Začala se před Johnem trochu ošívat a ten pochopil o co jde. "Nebo víš co? Počkej tady, já ti je donesu!" "Díky, Johnny!" Ulevilo se jí, když John odešel, ale zase se jí začali vracet vzpomínky. Ty společné chvíle s Patrickem, jeho doteky, polibky, ale i jeho vtípky. Vybavila si opět ten mořský vzduch, který provázel každou její letní vzpomínku na Patricka. Vybavilo se jí vše, na co se ty poslední měsíce snažila zapomenou. Neměla však jen šťastné vzpomínky, do mysli se jí vloudila píseň, co slyšela před svým odletem na Ukrajinu. Píchlo ji u srdce, stáhl se jí žaludek, rozklepaly se jí ruce. Nezapomněl na mě…on mě stále miluju…Pamatovala si i to, co si myslela, když tuto píseň slyšela. Tím spíš ho nechtěla potkat. Ze vzpomínek ji probrala jejich hlavní postava, Paddy Kelly. Když vyšel zpoza rohu zarazil se, při pohledu na jeho překvapený obličej bylo Pet hned jasné, že Johnny si své malé tajemství nechal pro sebe. Jak se Patrick blížil Petrana byla stále vyděšenější. Neděsilo ji setkání, kterému se už nevyhne. Vyděsila ji Patrickova tvář. Neviděla ho sice jen několik měsíců, ale nebyl to ten Paddy Kelly, kterého znala. Vypadal ztrhaně a unaveně. Z jeho tváře se vytratily poslední dětské rysy a stále zářivé šibalské jiskřičky mu z očí také nadobro zmizely. Přišlo jí, že k ní míří jen duch toho Patricka, toho jejího Patricka. Zarazilo ji i oblečení, pestré středověké oblečení či obyčejné pohodlné obleky z výprodejů dnes vystřídaly bílé kalhoty s černým koženým páskem a bílá jemné vzorovaná košile. Mezitím, co si ho prohlížela, dorazil až k ní, pokusil se o úsměv, ale už to nebyl ten úsměv, kterým ji obdarovával celé léto. Teď byl nucený a jeho oči ztrápené, chtělo se jí brečet. "Ahoj, Pet, tak tady máš ty klíče. Jsou to popletové!" Chvíli jí trvalo, než si klíče od Patricka vzala. "Děkuju," zašeptala a stále na něho hleděla vyděšeným a zmateným pohledem. Copak tohle jsem z něho udělala já? Jak jsem jen mohla… Paddy… Dál už nikdo nic neříkal, jen tak proti sobě stáli. Hleděli na sebe. Patrick už se neusmíval, ani Pet, až se nakonec Patrick otočil k odchodu. Petrana nechtěla, aby odešel, chtěla si s ním promluvit, chtěla mu toho tolik říct. Tiše za ním zavolala jeho jméno: "Patricku?" Zaslechl její volání a otočil se, pohlédl jí do očí. Nic však neříkala, tak se otočil a odešel. Petrana na chodbě stála ještě asi pět minut, nevnímala, hlavou se jí honilo tolik myšlenek. Nakonec odemkla dveře od šatny a převlékla se do Orfaithiných šatů.
Na řadu přišla jako předposlední po ní zpívali už jen Kelly Family. Byla zvědavá, co budou zpívat a tak se schovala do zákulisí a nenápadně nakukovala na pódium. Zaslechla jednoho z pořadatelů, jak ukrajinsky nadává: "To je nehorázný! Jen proto, že jsou světový megastar tak si myslí, že si na poslední chvíli můžou měnit výběr písní?!!" Druhý hlas mu přitakával: "Moje řeč! Měli zpívat oblíbenou píseň mé dcera I Feel Love a místo toho si nějakej vlasatej pandulák vzpomene a rázem se zpívá něco jiného!" Petrana tedy zvědavě natáhl krk k pódiu. Kellyovi už přicházeli z druhé strany. Paddy si sedl ke klavíru a ostatní si stoupli k mikrofonům po obvodu pódia. Sálem se rozezněli první slova Paddyho písně One More Song. Copak mi tou písní chceš něco říct, Patricku? Byla si stoprocentně jistá, že tu píseň změnili kvůli ní. Nevydržela to až do konce, odešla sotva poprvé dozněl refrén. Zavřela se v šatně, převlékla a odešla si sehnat klíče od pokoje. Měla zde tuto noc přespat v jednom z nejluxusnějších pokojů, předtím si ale zašla na chvíli před hotel mezi fanoušky. Potřebovala se nějak odreagovat a hromada lidí, kteří by udělali cokoli za jeden její podpis jí to umožňovali. Myšlenky na Paddyho přebily myšlenky nad vlastní bezpečností. Když už jí lidi začali opravdu zavalovat, vytáhl jí jeden z bodyguardů a plynulou i když pomaďarštilou angličtinou jí seřval: "Co si o sobě myslíte? Ty lidi vás klidně umačkají, jen aby měli nějakou památku!" "Promiňte," tenhle bodyguard opravdu vzbuzoval respekt a tak radši utekla k recepci: "Prosím pokoj na jméno Orfaith." Recepční vycenil své bílé zuby, ale spíše to vypadalo, že se chce pochlubit mistrovskou prací svého zubaře, než že se chce usmát a spustil: "Ano, ovšem, to je pokoj 782," a sáhl za sebe na stojan s klíči, aniž by spustil oči z Petrany. Ta klíč s úsměvem převzala a zašla do výtahu. Poslíčkovi ve výtahu ukázala klíče a ten ji vyvezl do nejvyššího patra hotelu. Vystoupila z výtahu a rozhlédla se, zapomněla číslo pokoje, tak se podívala na klíče. …773…dobře, tak to by mělo být někde na konci chodby… Pokoj našla celkem snadno, rozhodně to už nebyla taková věda jako najít šatnu. Odemkla. Co se to děje? On i klíč pasuje? No to je už nějaké dívnééé…. Narážela v duchu na příhodu se šatnou, z které se stále ne a ne vzpamatovat. Vešla do pokoje, zavřela za sebou dveře a sedla si na prostornou pohovku uprostřed obýváku. Ano, tento pokoj měl zvlášť i ložnici a z ložnice vedli dveře do koupelny. Rozhlédla se, kde má svou tašku, ale našla jen menší ošoupaný batoh. Ten pohled ji přivodil záchvat smíchu… Smála se, až dokud ji nevyrušilo zaklepání na dveře. Sebejistě a zároveň rezignovaně otevřela: "Ahoj Paddy, tady máš své klíče. Já si skáknu na recepci pro další, třeba tentokrát dostanu klíče od svého pokoje." Patrick věděl, kdo je u něj na pokoji, protože požádal recepčního o klíč hned po Petraně a tak vzal místo svého klíče, její. "Počkej," zadržel ji. Petrana se otočila a pohlédla na Patricka, který jí podával klíče. Vzala si je od něj a chtěla jít dál, ale opět ji zastavil: "Pet?" Otočila se a Patrick pokračoval: "Mohli bychom si promluvit?" Petranu opustili poslední zbytky smíchu, když viděla Patrickovu strhanou tvář a prosebný výraz v očích přikývla. Patrick otevřel dveře a ona kolem něj pomalu prošla zpátky do pokoje, který měl být ještě před pár minutami jejím.

Rozvesel rajčátko.....řetězák=-)

24. března 2008 v 9:36 | Eleanor |  Řetězáky....☺☺
Toto je smutné jablinko,které pláče a pláče a je pořád smutné =(
Skuz ho rozveselit....
Dej si ho na blog a nezapoměň dát odkaz a podepsat se x)

The Other Half (of Me) - Moje druhá polovina

24. března 2008 v 9:36 | Eleanor |  Překlady textů WT
Za těmi vrcholy, leží nový začátek
Za těmi vrcholy
Za těmi kopci, leží cesta, vím to
Za těmi kopci
Nemůžeš projasnit všechen ten smutek
Tvé srdce je tak prázdné
Opěvuješ budoucnost
Žiješ v jiném světě než já
Ta cesta končí smrtí
Vzdáváš se moc snadno
Jsi má druhá polovina
Za těmi vrcholy
Rozcházíme se
Mrazí mě až v morku kostí, protože ty nechceš odejít
V srdcích si každý přejeme něco jiného
Ten amulet nás rozdělil
Když však půjdu ke dnu, budeš krvácet ty
Nebojím se zemřít, dokud jsem s tebou
Jsi má druhá polovina