Únor 2008

In The Shadows - Ve stínech

29. února 2008 v 18:29 | Eleanor |  Rasmusácké překlady
Další super písnička ze super alba Dead Letters=-)
Žádný spánek, neusnu dokud nenajdu odpověď
Nepřestanu, nezastavím se dokud nenajdu lék na tohle zlo
Někdy se cítím, jako bych padal, tak roztříštěný
Vím, že jsem pronásledovaný, že mě hledají
Refrén:
Sledoval jsem
Čekal jsem
Ve stínech až nastane můj čas
Hledal jsem
Žil jsem pro to, co bude
Celý svůj život
----------
Říkají, že se musím naučit ničit, abych se cítil v bezpečí
Ale, já, já radši zničím sám sebe, než abych se stal jejich otrokem
Refrén…
Někdy si připadám, že bych si mohl hrát s blesky
Protože nechci stále čekat na zázrak
Refrén…
Nedávno jsem chodil, chodil stále do kola, koukal, čekal na něco
Sáhni na mě, dotkni se mě, uzdrav mě
Vytáhni mě z té propasti
Refrén…

Funeral Song - Pohřební píseň

28. února 2008 v 9:55 | Eleanor |  Rasmusácké překlady
Bude to znít podivně, ale tahle písnička je fakt super...I když ve snu jsem ještě nikdy neumírala...
Zase jsem tě odepsal
Nechápu to
Stalo se to už dávno
Už to nezměním
Tyhle pošetilé hry
Končí vždycky zmatkem
Vezmu tě zpátky
Jen abych tě zase opustil
Refrén:
Umírám ve svých snech
Co to znamená?
Ztrácím se v ohni
Umírám ve svých snech
Natahuji se po tvé ruce
Je to má osudová touha
………..
Zase jsem tě zklamal
Protože jsem tě opustil
Zvykl jsem si předstírat
Že jsem v pohodě
Ale je to jen jedna velká lež
Dokonalá iluze
Udělal jsem tě svou
Jen abych ti znovu ublížil
Refrén…

Řetězák a moje víza v jednom=-)

28. února 2008 v 9:53 | Eleanor |  Eleanor...day by day
1. Celé jméno: Peťulka Mandelinková (samo bych neuvedla pravý příjmení!)=-)
2. Přezdívky: Mandelinka, Eleano, Pako, Simulant I.katči, Pítra, Pet, Templeštejn xoD
3. Narozeniny: 29.12.1991
4. Místo narození: Karlovy Vary moje majnký!
5. Znak zvěrokruhu: Kozoroh
6. Pohlaví: Že by holka? No jo, já jsem holka!
7. Třída: prvák na obchodce
8. Škola: Obchodka, ekonomka...no jak chcete, ale nechtějte po mě celej název mý školy xoD
9. Funkce: studentka a šílenec se šílenými smíchovými záchvaty
10. Bydliště: I když to leckdy popírám, tak mé milované Karlovy Vary

Řetězák od Lůcy=-)

27. února 2008 v 10:37 | Eleanor |  Řetězáky....☺☺
Tenhle řetězák je významný tím, že jsou u něj tyhle moje oblíbený zaláskovyný žabičky...fakt se mi mooooc líbí=-)
Winterfresh/Orbit - Orbitky
McDonald/KFC - Nechodím opravdu ani do jednoho....pizzerka by nebyla?
Škoda/Mercedes - Má vlastenecká část říká Škoda, ale má zhýčkaná Mercedes=-)
Fotbal/Hokej - Když vyhráváme tak obojí!
Studium/AuPair - AuPair! A hurááá do světa!!
Notebok/PC - Noťásek, bez něj ani ránu!!!
Praha/Paříž - Jééé já nevim, Prahu znám, tak Paříž=-)
Mp3 přehrávač/iPod -MP3, ale kdybych dostala iPoda nezlobila bych se...

Garrettova filmografie aneb kde ho potkat=o)

27. února 2008 v 10:37 | Eleanor |  Eragon
Opravdu neručím za to, že to jsou všechny filmy...ale alespoň z těchle ho znám já... =o)


Babyface - How Can I Not Love You (Anna and the King ost.)

26. února 2008 v 16:26 | Eleanor |  Best písně
Nedávno vysílali film Anna a král a i když mě dříve nudil, tentokrát jsem se rozhodla k němu sednou a pozorně koukat od začátku až do konce a vážně mě to překvapilo. Ten film se mi tak líbil, že jsem rozhodnutá sem o něm napsat článek, hodit sem nějaké fotky... Předvojem toho všeho má být tahle nádherná písnička, která pochází ze soundtracku k tomuto filmu.... Takže je tu překládek a dole i videoklip=-)
P.S. Když jsem hledala text k písni, tak jsem zjistila, že ten klip je sestříhlej a není tam celý ten text. Takže v té závorce je začátek písně, který byl z klipu vypuštěn. Myslím, že se to opravdu k filmu hodí a je škoda, že píseň není úplná.
(Nemůžeme se dotýkat, nemůžeme se objímat, nemůžeme být spolu. Nemůžeme se milovat, nemůžeme se líbat, nemůžeme mít jeden druhého Musíme být silní a musíme to nechat být. Nemůžeme říct, co naše srdce cítí.)
Nemůžeme snít
Nemůžeme nikomu říct
O těch sladkých a něžných chvílích
Nemůžeme cítit
To co k sobě cítíme
Musíme předstírat, že už je konec
Musíme být odvážní a jít dál
Nesmíme říct nahlas, co celou dobu cítíme
Refrén:
Jak tě mám nemilovat?
Jak říct svému srdci,
Že tě nechci sevřít v náručí?
Jak dostat ten valčík
Pryč z mých vzpomínek?
Jak se mi nemá stýskat,
Když jsi odešel?
---------------
Musíme být odvážní, musíme být silní
Nesmíme říct nahlas, co celou dobu cítíme

Ovečka

26. února 2008 v 16:25 | Eleanor |  Řetězáky....☺☺
Ahoj já jsem ovečka a chtěla bych vidět moooooc dalších blogů tak super jako je tento!!!
Tak se pode mě podepište a dejte si mne na blog a já budu mooooooooc rááda!!!!!
KLÁRA022,Kikuša,Kykyna, Eleanor,

In My Life - V mém životě

21. února 2008 v 17:51 | Eleanor |  Rasmusácké překlady
A další úžo písnička z mého oblíbeného alba od Rasmusáků....Dead Letters=-)

Lucie Bílá - eSeMeS

21. února 2008 v 17:22 | Eleanor |  Best písně
Dneska to bude trochu neobvyklý, protože tu ještě žádnou best českou písničku nemám...Jenže když jsem před týdnem výhrábla starý CD LB a zase slyšela tu písničku....Sice je dost drsná, ale nevím proč ... mě se líbí=-) Takže jsem si ji i po těch letech nemohla odpustit dát do Best písní....tak tady je obrázek, výjimečně jen text a klip....líbí se vám taky? Nebo vám příjde až moc krutá? Pište do komíkůůů=-)
Kdo to řek? Snad ne já? Asi já!
Že je láska krásnej cit.
Láska bodá jako nůž!
Tak ať táhne, už chci mít klid!


22. Ja tebe ljubju

17. února 2008 v 21:49 | Eleanor |  -> Co když ztratíš půl roku lží (Ckzprl)
Další pokráčko=-) Omlouvám se za chyby, jako většina mých pokráček je psaná ve spěchu=-)
Běžela raním Kolínem, proplétala se ulicemi až se zhroutila na jednu z laviček na autobusové zastávce. Hodila těžkou tašku na zem a zhluboka oddychovala. Rozhlédla se jestli nejsou poblíž nějací fotografové. Nikde nikdo. Ulice byly prázdné, připadala si jakoby byla jediná, kdo je tak brzo ráno vzhůru. Pak si vzpomněla, proč nikde nikdo není. Svátek! Němci mají přeci dneska svátek! Holka, ty jsi sklerotik…aspoň si chvíli odpočinu.
Chvíli seděla na zastávce a zvědavě se rozhlížela. Naproti ní, přes ulici, bylo obchodní centrum. Místo obyčejné omítky byla celá budova skleněná, ale dovnitř vidět nebylo. Orfaith viděla jen svůj odraz, jak sedí na zastávce a za sebou má malý krámek s knihami a starou veteší. Všude bylo ticho. Život se tu zastavil a tak se zvedla a přistoupila k jízdnímu řádu. Nebyla si jistá, kde přesně je, ale když viděla, že za chvíli jede autobus, který má konečnou na letišti, ulevilo se jí. Autobus měl jet za pět minut, ale stejně to pro ni byla celá věčnost. Ulici si Orfaith brzo prohlédla do posledního obchůdku, takže se jí v hlavě opět začala ozývat ta písnička. Proč neodejdeš? Proč neodejdeš? Když musíš žít svůj život. Nechám tě jít. Nechám tě jít… "Dyť jsem odešla!! K čertu!!" Vykřikla česky do ranního ticha a prudce se postavila. Pak si uvědomila, že lidi budou ještě nejspíš spát, tak si rychle dala ruce před pusu a ze se posadila. Rozesmála se. Pak se jí do mysli vloudila myšlenka: Proč neodejdeš?Že by na mě nemohl zapomenout?Ach jo, Paddy, proč neodejdeš ty?Z myšlenek ji vytrhl až příjezd autobusu, potichu si koupila jízdenku a sedla si na konec autobusu. Tašku hodila vedle sebe a opřela se o opěradlo, najednou se cítila hrozně ospalá. Zavřela oči.
"Petran!!" Zaslechla volání a otočila se k okýnku. Paddy? Co ty tady?! Rychle se zvedla ze sedačky a na poslední chvíli vyskočila z autobusu. Padla Paddymu do náruče. Když se konečně vzpamatovala, podívala se mu do očí: "Patricku, odpusť mi. Promiň, já jsem byla hloupá! Miluju tě! Moc tě miluju!" Položil jí prst na pusu a ujal se slova: "Já vím, já vím, holky mi všechno řekly. Domluvil jsem se s rodinou, že od skupiny odejdu a odjedu s tebou do toho tvého hradu." Orfaith byla v sedmém nebi! Opravdu to řekl?!! Pak je ale zahalila hustá mlha z které vycházel hluboký, nakřáplý hlas. Jeho majitel měl jistě velmi rád cigarety!
"Slečno, slečno, vzbuďte se!" Orfaith pomalu otevřela oči. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila kde je a že ten muž není Paddy, když jí to konečně došlo, sevřel se jí žaludek. Néééé…to byl jen sen?!! "Promiňte," bylo jediné na co se zmohla. Byla stále v autobuse a podle toho, co viděla z okýnka už byli na konečné. Usmála se na řidiče a ten se napřímil a trochu začervenal, poté ostýchavě promluvil: "Ale …to…to nevadí. Vážně. Ehm….hm….slečno? Nejste vy ta Orfaith?" Orfaith se rozesmála a přikývla. Řidič rychle odběhl do přední části autobusu a pak se rychle vrátil. Rozklepanou rukou podal Orfaith papír a tužku: "Mohla byste se mi, prosím, podepsat?" "Jistě," usmála se Orfaith na řidiče, i když na něj byla stále trochu naštvaná za překažení, tak krásného snu. Vzala si od něj papír, než však začala psát ještě na něco se ho musela zeptat: "Jak se jmenujete?" "Hans…Hans Korpfen…," řekl dosti nervózně řidič středního věku. Orfaith rychle napsala na papír věnování s podpisem a podala ho řidiči, ten nervózně přečetl věnování: "Řidiči Hansovi, Petrana-Orfaith, ať se ti nehody vyhýbají!Ohhh….děkuji Vám mnohokrát!" Orfaith se jen usmála, vzala tašku ze sedačky a utíkala na letiště. Bylo sice nepravděpodobné, že by letadlo prošvihla, ale kdo ví?
Letadlo naštěstí stihla, letěl s ní i její manager. Seděl vedle ní a celou cestu do ní hučel svoje plány ohledně nového alba a propagační šňůry. Vnímala ho prvních pět minut, pak se otočila k okýnku a opět usnula. Když se vzbudila, ptal se jí zrovna manager na její nápady na nové písničky. Stručně mu řekla, že chce, aby v nich byla cítit svoboda a i to, jak moc má ráda hory a svou přírodu. Manager povytáhl obočí, ale poté souhlasil.
I přesto, že původní plány byly jiné, ukázalo se, že hrad je v dobrém stavu a tak se tam Orfaith hned nastěhovala. Bydlela zde týden a poté odjela do Kyjeva, do nahrávacího studia. Nahrávání alba jí sebralo dva měsíce. Když měla začátkem listopadu tiskovou konferenci týkající se právě jejího nového alba, jedna německá novinářka ji svou otázkou doslova vyrazila dech: " Paddy Kelly uvedl, že jste spolu prý měli, během společné dovolené, poměr. Naše čtenářky by jistě zajímalo, jaký je Paddy společník a proč jste se s ním rozešla?" Orfaith tato otázka zarazila, chvíli přemýšlela, co říct a v duchu Paddyho proklínala jestli to opravdu řekl. Když si ale všimla zvídavých pohledů ostatních novinářů došlo jí, že to byla jen zkouška a Orfaith jí hodlala projít na jedničku: "A můžu se taky zeptat?" Novinářka zmateně přikývla: "Jaký společník je Michael Jackson?" Novinářka na ni nechápavě hleděla zatímco ostatní se rozesmáli. Jenže Němka se nechtěla jen tak vzdát, byla to opravdu dravá novinářka: "Můžete prosím odpovědět na mou otázku?" Orfaith se přestala smát a odpověděla jí: "Vy jste mi taky neodpověděla." "Jak bych to mohla vědět? Já s ním dělala jen dva rozhovory!" Odsekla již značně podrážděná novinářka. Orfaith se vykolejit nenechala a s klidem jí odpověděla: "Vidíte a já sice Kellyovi znám, ale jen jako výbornou pěveckou rodinu, které vděčím za svůj úspěch a za to, že tu zrovna sedím. Navíc vás ujišťuji, že jsou to velmi slušní lidé a Paddy i když je někdy trochu prostořeký, nikdy nelže a tohle by lež byla." Novinářka vypnula magnetofon a naštvaně odešla. Zbytek rozhovoru probíhal v klidu a novináři se drželi otázek pouze kolem nového Orfaithina alba "Wild life" .
Druhý den vystupovala v televizním pořadu Dimitrije Ivanoviče o populární hudbě. Přišla na pódium a začala zpívat do křiku a potlesku lidí v publiku. Byla to romantická balada, kterou zpívala v ukrajinštině. Píseň napsala, kdy byla sama večer na hradě a padly na ni vzpomínky na Paddyho, stále ho milovala i po těch měsících. Nyní to bylo poprvé, co měla píseň zazpívat veřejně a ve skrytu duše doufala, že se Paddy někdy dostane k překladu písně a pochopí, že je pro něj. Byl to ale jen naivní sen. Zavřela oči a pomalu začala zpívat:"Za nekonečný svět, co jsi mi odkryl, za teplo dlaní, ve kterých jsem sama - já… Za nesnesitelnou bolest, za opojný žár, první popálení úst, za lásku tvoji - tě miluji….Za hvězdy vysoko, tvrdohlavost snů, za poslední krok, za minulou noc, kde teplo hvězd…Tem, kde byl náš domov, tam už není. Tam kde žhnulo slunce, tam padá teď sníh. Tam v cizím kraji - tě miluji. Nevrátím ti zpět, kapičky rosy! Slunci nevrátím, ať už neprosí! Nevrátím ti zpět zrádné sny v ohni…a když se schoulím do tvých dlaní, když jsem sama a strach mi nedá spát. Ani strachu, ani zemi, ani ohni nevrátím to - že tě miluji….Miluji tě, miluji tě…" Dozpívala, kytara, která ji jako jediná doprovázela také utichla a všude se rozhostilo ticho. Po chvíli se však všude rozhostil potlesk! Orfaith se uklonila, usmála, zamávala a sedla si na pohovku k moderátorovi, ten ji hned začala zpovídat: "Výborně! Jistě vás teď nepřekvapí, že se vás zeptám, jestli jste tuto baladu napsala pro někoho konkrétního?" Orfaith se usmála a v duchu si zase vybavila Patricka jeho oči, jeho úsměv, jeho polibky a objetí… "Ano," přikývla. Moderátor sice chvíli čekal, jestli Orfaith svou odpověď ještě nějak rozvine a pak opět promluvil: "Tohle jistě každý čekal, bylo to nádherné vyznání lásky a já abych pravdu řekl tomu šťastlivci závidím, ale nejsem sám, že ano?" Otočil se k publiku a diváci začali řvát, ale po chvíli se opět utišili. Orfaith se usmála, ale v duchu si ironicky dodala: No tak to je skvělý! Bohužel, ten komu patřila o tom ani neví…a je tak daleko… Moderátor však pokračoval: "Vraťme se k vašemu albu, je zpívané v ukrajinštině, ale jsou tam i české a anglické texty. To svádí k otázce, kolika jazyky vlastně umíte?" Orfaith se zasmála, bylo jich opravdu dost: "No, tak česky samozřejmě! Pak také anglicky, ukrajinsky, trochu německy a učím se ve volnu francouzsky a španělsky." Ale stejně tomu moc nedám!Usmála se v duchu. Moderátor užasle zahvízdal: "Fíííha, a jak je to vlastně s vaší národností? Někdy si vás přivlastňují Irové a teď vlastně i my, protože vaše ukrajinština je velmi dobrá…," Orfaith se pousmála a ochotně sáhla do zadní kapsy džínů a vytáhla český pas: "Podívejte se sám, že jsem rozená Češka!" Moderátor si vzal pas a ukázal na kameru: "Opravdu!!! Podívejte se milí diváci sami! Tak není naše," v tom mu Orfaith skočila do řeči: "Ale pozor, mám prý ukrajinské předky a ani Irové nebudou ochuzeni, neboť můj praděda měl irskou krev!" Moderátor Dimitrij Ivanovič byl velmi příjemný a vtipný a tak Orfaith ty dvě hodiny utekly jako voda. Ze studia v Kyjevě se nechala odvézt místo do hotelu až na hrad, který byl vzdálený zhruba 200km. Měla před sebou týden plný koncertů na svém hradě a poté i focení v zahradách. Do vesnice ji dovezli pozdě v noci. Vystoupila na náměstí a vydala se po pěšině do hor. Nebylo možné se tam autem dostat, tak musela pěšky, stejně jako budou muset přijít i fanoušci zítra na koncert.
Když otevřela velké hradní dveře všude bylo ticho. Domovník, kuchařka i uklízečka již spali. Zalezla do svého pokoje a zavřela se do koupelny. Pustila na sebe vlažnou vodu, ale byla moc unavená na to, aby se mohla zdržovat nějakým zvláštním čvachtáním, tak se rychle osprchovala a zalezla do velké postele s nebesy. Usnula téměř hned. Sny ji vyvedli ven do lesa, do hor … nyní to byly hory a vítr, kdo zpíval a vítal Petranu….

Nickelback - Someday

17. února 2008 v 17:02 | Eleanor |  Best písně
Jak jsme to zatraceně skončili
Proč jsme nedokázali
Poznat, co nám chybí
Proč jsme se aspoň nesnažili a neotočili stránku
Kéž bys polevila
A nesbalila si hned kufr
V poslední době se toho stalo tolik
Ale nemyslím si, že je pozdě
Všechno je v pořádku
Dokud víš, že já jednou
Refrén:
Jednou, nějak
To zase všechno dám do pořádku, ale ne teď
Vím, že se ptáš, kdy to bude (Jsi ta jediná, co to ví)
Jednou, nějak
To zase všechno dám do pořádku, ale ne teď
Vím, že se ptáš, kdy to bude
------------
Tak doufám, že když tu jsme
Mohli bychom si říct
Co jsme vždycky chtěli
Mohli bychom se tak hnout z místa
Teď když náš příběh takhle skončil
Pojďme přepsat konec knihy
Ať nepřipomíná Hollywoodský horor
Refrén….

Nickelback - How You Remind Me

17. února 2008 v 16:57 | Eleanor |  Best písně
Přidávám další dva překlady a videa k mým oblíbeným písničkám...tak tady je první=-)
Nezachoval jsem se zrovna moudře
A nezbavil jsem se toho, stejně jako chudák toho, aby kradl
Žijeme jako slepí
Ničí mě ty tvé pohledy bez kouska citu
A ty mi to připomínáš
Refrén:
Připomínáš mi, kdo opravdu jsem
Nerada se omlouváš
Čekal jsem něco úplně jiného
Pěkně jsem se tenkrát spletl
Když jsem ti dal své srdce
Udělal jsem chybu, dostal jsem se až na dno
Té nejhlubší jámy ze všech
Ty čtyři slova mi stále křičí v hlavě:
"Baví nás to ještě?"
Ještě, ještě, ještě, ne, ne
------------------------
Není to tak, že bys to nevěděla
Řekl jsem ti, že tě miluji a přísahám, že to tak stále je
A to musí být ta chyba
Protože život se mnou tě musel zabíjet
A to mi stále připomínáš
Refrén….

Angelo Kelly v Plzni!!

15. února 2008 v 15:37 | Eleanor |  Eleanor...day by day
Tak jsem se dozvěděla, je to asi dva týdny zpátky, že bude Angelo Kelly vystupovat v Plzni. Mám dost bujnou fantazii, ale i přesto jsem si nedokázala představit, že bych tam jela a ouha mamka překvapila a přikývla a já tam (sice s ní=-)) pojedu!! Angelo tam bude vystupovat v rámci Lost Sons Tour a i když jsem ho nikdy nějak nežrala, je to, že ho zřejmě uvidím pro mě slušný šok!=-) Jak si jistě už i všimli mý kámoši a obzvlášť sousedka z lavice, kterou stále otravuju, jsem z toho nadmíru happy.
Tak se ptám, pojede tam někdo z lidí, kteří chodí ke mě na blog? Byli jste už někdy na Angelovi či na samotných KF? Prosím pište do komíků...=-)

Like a Queen - Jako královna

13. února 2008 v 16:33 | Eleanor |  Kelly Family překlady
V městečku, daleko od velkoměsta
Žilo malé děvčátko
Které vyrostla a byla nádherná jako sen
Refrén:
A vykračovala si jako královna
Když šla po ulici
Každý muž se otočil
Aby viděl její vysoké podpatky
Vykračovala si jako královna
Když šla po ulici
Každý muž se za ní otočil
-------------
Kdekoli se objevila
Každý jí záviděl
Tak plakala, aby jí někdo pomohl
Chtěla bych vědět, jestli mi někdo pomůže, když jsem na dně
Chtěla bych vědět, jestli mi opravdu někdo pomůže, když je mi mizerně
Refrén….
Chtěla bych vědět, jestli mi někdo pomůže, když jsem na dně
Chtěla bych vědět, jestli mi opravdu někdo pomůže, když je mi mizerně
Refrén…
A nakonec oheň vzplanul
Když ji muž držel za ruku
A v náručí

Rozcvička

13. února 2008 v 15:43 | Eleanor |  Vtípky...sranda musí bejt:o)
Tak jsem zase jednou uklízela na compíku a našla tyhle vepříkyxoD


21. Why don´t you go...

10. února 2008 v 15:16 | Eleanor |  -> Co když ztratíš půl roku lží (Ckzprl)
A je tu na naléhání čtenářek další pokráčko osudu Orfaith=-) Pro ty, co si to dočtou a začnou hysterčit: "To už je konec?!!" Ne, tohle neni konec!;o)
Ráno se vzbudila v Paddyho objetí. Opatrně se otočila. Spal vedle ní a svíral ji v náručí. Obličej mu zakrýval pramen mírně zacuchaných vlasů. Opatrně ho pohladila po tváři a pramen vlasů mu jemně přehodila na záda. Najednou ucítila, že Paddy pohnul rukou, kterou měl položenou na jejím boku. Otevřel oči a usmál se: "Miluji tě," zašeptal jí potichu. Usměv mu oplatila a políbila ho: "Já tebe taky." Cítila se jak blázen, furt se musela usmívat. Přála si budit se v Paddyho náručí už každé ráno. Zapomněla na všechno. Pak si uvědomila, že dneska mají odjet. Paddymu to v tu chvíli zřejmě taky docvaklo. "Sakra! Vůbec nemám sbaleno!" "Já taky ne!" Oba se rozesmáli. Orfaith ho letmo políbila, sebrala své oblečení a zašila se do koupelny. Rychle se osprchovala, naházela své věci do tašky a seběhla dolů na snídani. Pozdě. Dala svou tašku Joeyemu a ten jí ji opět odnesl na loď. V kuchyni se potkala s Patrickem: "No nazdar!! Neříkej, že jsi taky prošvihl snídani." "Jo, přesně a hádej proč?" Oba se rozesmáli. "Chceš taky namazat chleba s máslem?" "Chleba s máslem?! To je jak doma!" Vykřikla Orfaith úžasem, tohle se u Kellyů jen tak nevidělo. " Bohužel už Maite sbalila všechno jídlo a nám nechala jen tohle," dodal Paddy omluvným tónem. "To nevadí, snídala jsem tohle skoro celý dětství, tak proč ne i teď?" A vrhla se hladově Orfaith na krajíc chleba, který ji Paddy zrovna podával.

I Will Be Your Bride - Budu tvá nevěsta

10. února 2008 v 13:05 | Eleanor |  Kelly Family překlady
I když mi Angee příliš k srdci nepřirost, tahle jeho písničak je vážně povedená!=-)
P.S.: Zuzí, promíň, ale já fakt myslela, že už tu je xoD
Kdybych odejdu
Budeš na mě čekat?
Když budu daleko
Budeš se za mě modlit?
Starala by ses o mě
Kdybych byl těžce nemocný?
Plakala bys za mě
Kdybych ležel v posteli
Ležel v posteli a umíral?
Chodila bys za mě
Kdybych neměl nohy?
Mluvila bys za mě
Kdybych nemohl mluvit?
Viděla bys za mě
Kdybych neviděl
Slyšela bys za mě
Kdybych už nikdy neslyšel?
Řekla…
Refrén:
Budu tvá nevěsta
Budu věrně po tvém boku stát
Budu tvá nevěsta
Dám ti celé své srdce
------
Teď už musím jít
Ale vím, že na mě budeš čekat
Berou mě do války
Bojovat proti nepříteli
Nebe nám dá sílu
Tobě a mě
V těžkých časech se ukáže
Jestli patříme k sobě
Abychom založili velkou rodinu
Refrén….
Nejsou tu žádné hranice, život je dlouhý
Ani žádné meze, život jde dál
Nejsou tu žádné hranice, protože život jde dál
Když odejdu
Budeš na mě čekat….
Refrén…
Nejsou tu žádné hranice, život je dlouhý
Žádné, protože život jde dál