Listopad 2007

Příběh lásky

28. listopadu 2007 v 18:05 | Eleanor |  Citáty
Před dlouhou,dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: Dobrá nálada, Smutek, Vědění ... a kromě ostatních různých pocitů i Láska.
Jednoho dne se Pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen Láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila Láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky Bohatství. Zeptala se: "Bohatství, můžeš mě vzít s sebou"? "Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo".
Tak se Láska zeptala Pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: "Pýcho, můžeš mě vzít s sebou"? "Já tě, Lásko, nemůžu vzít ..." odpověděla Pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla bys poškodit mou loď".
Láska se tedy zeptala Smutku, který jel kolem: "Smutku, prosím, vezmi mě s sebou". "Ach Lásko", řekl Smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám".
Také Dobrá nálada projela kolem Lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni Láska volá.
Najednou řekl nějaký hlas: "Pojď lásko, já tě vezmu". Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se Vědění: "Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl"? "To byl Čas", odpovědělo vědění. "Čas ?" zeptala se Láska, "proč mi pomohl čas"? A Vědění odpovědělo: "protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě"!


High School Musical 2 - Gotta Go My Own Way

25. listopadu 2007 v 13:41 | Eleanor |  Best písně
Tak tahle písnička mě dotala na první poslech... Sice pomalá a smutná, ale mě se líbí! :)
Gabriella: (Troji, poslouchej)
Musím ti říct, co mě trápí
Týká se to nás, není to dobré...poslední dny
Život ubíhá
A kdykoli se snažíme
Něco si naplánovat, vždycky to dopadne úplně jinak
Těžko se mi to říká
Ale musím udělat to, co je pro mě nejlepší
Ty budeš v pořádku...
Refrén:
Musím jít, a být sama sebou
Nepatřím sem
Doufám, že to pochopíš
Najdeme si místo v tomhle světě, jednou
Ale teď
Musím jít svou cestou
------------
Nechci to všechno opustit
Ale zbudila se ve mě naděje a nové sny
A teď jen sleduju, jak všechno upadá
Všechny barvy šednou
Je to těžké...to všechno sledovat....jak to pomalu mizí
Dnes odcházím
Protože musím udělat to, co je pro mě nejlepší
Ty budeš v pořádku...
Refrén....
Troy:
A co my?
Co všechno, čím jsme prošli?
Gabriella:
No a co důvěra?
Troy:
Víš, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit
Gabriella:
A co já?
Troy:
Co jsem měl dělat?
Gabriella:
Musím tě opustit, ale budeš
Oba:
Mi chybět
Gabriella zpívá 2x refrén a Troy do toho zpívá:
Takže...Musím jít, a být sama sebou
(Troy: Proč musíš jít?)
Nepatřím sem
Doufám, že to pochopíš
(Troy: Snažím se to chápat)
Jednoho dne si najdeme místo v tomhle světě
Ale teď
(Troy: Chci abys zůstala)
Musím jít svou cestou
Musím jít, a být sama sebou
(Troy: A co my?)
Nepatřím se
Doufám, že to pochopíš
(Troy: Zkouším pochopit)
Jednoho dne si najdeme místo v tomhle světě
Ale teď
Musím jít svou cestou
Musím jít svou cestou
Musím jít svou cestou

Dva andělé

24. listopadu 2007 v 9:58 | Eleanor |  Citáty
Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v pokoji pro hosty. Místo toho byly ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl ptal udiveně proč, starší odpověděl: "Věci nejsou takové, jakými se zdají být."
Další noc si šli odpočinout do domu velmni nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla, co měli, řekli andělům, aby spali v jejich postelích, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát.
"První muž měl všechno, a tys mu pomohl." vyčítal.
"Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva," "Proč?!??"
"Věci nejsou takové, jakými se zdají," odpověděl starší anděl.
"Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít.
Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu jeho krávu...
Věci nejsou takové, jakými se zdají."

Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve Tvůj prospěch. A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku.
Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují!
Včerejšek je historie, zítřek tajemnství. Dnešek - přítomnost - je dar. Život je neobyčejný a chuť každého momentu je neopakovatelná!

Everybody is beautiful - Každý je krásný

21. listopadu 2007 v 23:07 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Tak jsem trošku pokráčka připsala k povídce a do konce týdne ji plánuju dokončit....takže se snad už brzo dočkáte, zatím je tu další překládek :)
Každý, každý
Joe skrývá svůj Pinnokiovský nos
Nakukuje do barového okna a kouká, jak tam lidé kouří cigarety
Jo, všichni tam kouří cigarety
Pamela má zuby jako žralok, proto se měje jen ve tmě
Ptá se zrcadla:"Jsem ze všech nejošklivější?"
A zrcadlo odpovídá:" Hej....
shala lala la la la lala,
shala lala la la la lala,
shala lala la la la lala,
každý je nádherný!"
Stejně jako kráska a zvíře spolu moc tančit nechtěli
Tak není třeba soudit nebo odvracet pohledy, protože my všichni jsme uvnitř blázni
Jo, všichni jsme blázni
Ale zcadlo říká:" Hej...
shala lala la la la lala,
shala lala la la la lala,
shala lala la la la lala,
každý je nádherný!"
(Ano a teď Paddyho jedinečné sólo!!! :D)
Dejte mi někdo vodu
Dejte mi někdo vodu
Dejte mi někdo vodu
Protože dnes večer jen tak spát nepůjdu....
A zrcadlo říka....

14. Jamesík Bondík:o)

17. listopadu 2007 v 18:50 | Eleanor |  -> Co když ztratíš půl roku lží (Ckzprl)
Tak další pokráčko....:)-Textu v obrázku (život je cesta a já po ní chci dál jít) si nevšímejte....hold AtB mi leze na mozek, ale jak jinak si vylepšit náladu, že? :D

Babylon

15. listopadu 2007 v 19:02 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Jsem vztek, jo, co máš v kostech
Jsem ten pocit, chlapče, který máš, když jsi sjetej
Zvedni ruce, zvedni ruce, copak se mnou nechceš tancovat?
Jsem nebezpečí, lásko, co máš tak ráda
Jsem příšera, chlapče, kterou bys rád byl
Ano, rozjíždim to teď, ano, teď jedu,
Chceš jít se mnou?
Refrén:
Nepotřebujeme vaše Bohy, můžeme se jimi stát!
Nepotřebujeme vaše Bohy, můžeme se jimi stát!
Oheň, a věž se zhroutila
Babylon, Babylon
Babylon, Babylon
Babylon, Babylon
------
Jsem TV, jo, které máš plnou hlavu
Jsem zadní východ, chlapče, který jsi teď nechal otevřený
Opouštíš svůj dům, opouštíš svůj dům
Nechceš přijít a vidět?
Jsem vlak, jo, který nemá zpoždění
Jsem umělecký kousek, chlapče, který bys rád vytvořil
Nechceš opustit svou ženu, opustit svou ženu?
Stejně tě stáhne na dno
Refrén....

Burning fire - Hořící oheň

15. listopadu 2007 v 18:02 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Mé srdce je věrné, ale cesta je dlouhá
Jsem hlupák, protože jsem ti ukřivdil
Dneska je těžké zůstat v davu
Přesto se budu snažit, cokoli chceš
Máš všechno, dneska máš vše
Máš mou duši
Hořící oheň, hořící oheň, hořící oheň
Všechno jsem to ztratil, takže to teď můžeš najít
Je těžké v tomhle světě dýchat
Ale jestli je odpuštění klíčem k lásce
Máš ho mít, máš to všechno dneska
Máš mou duši
Hořící oheň, hořící oheň, hořící oheň
Tak neschovávej lásku za svým mlčením
Včerejšek je už pryč
Miluju tě teď tak, jako by se nikdy nic nestalo

Break the Walls - Prolomit zdi

15. listopadu 2007 v 17:40 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Nechtěla jsem tě svést, ale svedla
Nechtěla jsem zneuží tvé dobroty, ale udělala to
Nechtěla jsem tě obvinit
Je to moje temná stránka, která nechce
Nechtěla jsem tě vidět, ale vidím tě
Nechctěla jsem tě odmítat, ale odmítám
Nechctěla jsem tě pobláznit
Ale je to má temná stránka, která nechce
Má temná stránka
Refrén:
Tak prolom ty zdi
Copak nevíš, že můžeš?
Utíkám k tobě
Prolom zdi
Ano, já vím, že to dokážeš
Utíkám s tebou
--------
Nechtěla jsem ti věřit, ale věřím
Nechtěla jsem tě opustit, ale opouštím tě
Nechci tě objímat
Je to má temná stránka, která nechce
Je to většina toho, co se jednou dozvíš
Refrén....
Každý jednou zemře
Ano, všichni někdy pláčeme
A tak je to správně
To proto se snažíme dosáhnout výš, oh jo...
Refrén....

Don´t Be So Unhappy - Nebuď tak nešťastná

14. listopadu 2007 v 19:58 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Opět neručim za přesnost, dělala jsem, co se dalo, tak snad jsem to pochopila, jak to Paddy myslel :)
Jinak moc hezká, ale pro mě smutná písnička...
Smutně, tak se teď cítíš
Promiň, mé srdce se spletlo
Chci, abys věděla, že to, že jsme byli spolu mělo svůj důvod
Je to už dlouho, co má láska odešla
Protože jsem cítil, že jsem se spletl
Refrén:
Nebuď tak nešťastná, tvůj život právě začal
Nebuď tak nešťastná, jsou války, z nichž nikdy nevzejde vítěz
---------
Tati, ztrpčoval jsem ti život
Odpusť mi, že jsem byl hloupý, hluchý a slepý
Bolest, utrpení, nenávist, láska
Nedá se to smazat, ani vrátit
Už dávno předtím má láska odešla
Cítil jsem, že to s "náma" dopadne špatně
Refrén....
Už dávno předtím má láska zmizela
Cítil jsem, že je všechno špatně
Refrén...

Look Up My File - Nahlédni do mého nitra

11. listopadu 2007 v 2:19 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Jestli chceš být jen moje baby
Pak bys to měla zkusit u někoho jiného
Nečekám na poslední šanci k tanci
Chceš mě jen pro peníze
Pak si nech svoje "miláčku"
Nepotřebuju poslouchat tvoje řeči
Refrén:
Podívej se do mého nitra, nejsem lhář
Sice nejsem ani moc dobrej řeční, ale jedno ti říct můžu
Podívej se do mého nitra, nejsem lhář
Nelhal bych před Bohem, aby mi uvěřil
--------
Už jsem unavenej z těch malejch lhářů
Co mi dávají naděje
Nemají žádné zatracené sídlo
A ani žádnou lásku pro mě
Jsme hvězdy pro malé dívenky
Chtějí být moje baby
Na tom není nic špatného
Ale já nejsem panenka na prodej
Refrén....
Nahlédneš, ublížíš mi
Otočíš se, necítím zem pod nohama
Řekneš "Ahoj" a pak odejdeš
Ale pak se vrátíš a já budu zase celý nesvůj
Oh jo!
Říkám, říkám, tak říkám
Refrén....(2x)

Million Flies - Milion much

11. listopadu 2007 v 1:58 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Tak a tady máš Irí něco na zhoršení nálady;)
Budím se strachy
Mám zase noční můry
Nespal jsem už 3 dny
Ti paraziti na mě stále útočí
Trápí mě v noci
Jsem z nich už paranoidní
Tak polikám hromadu prášků a doufám, že to utrpení zmizí
Oh ne ne ne ztrácím své smysli
Oh ne ne ne stavím si zeď
Mluvím sám se sebou
Jsem uvězněnej v tom vězení
Bez rozumu
Nepředstavuju si to všechno
Tak ležím na zemi
V zamčeném pokoji
Zničený drogami
Vidím svět skrz kaleidoskop
Oh ne ne ne ztrácím své smysli
Oh ne ne ne stavím si zeď
Refrén:
Milion much
Nechtějí jít pryč
Jsou tu miliony much
A nechtějí zmizet
----------
Chci se vrátit
Zpátky do lůna
Vidím hrobníka
Směje se u mého hrobu
Jsem chycený v pasti, tak mi pomozte se smát
Protože už jsem z toho věčného boje unavený
Štípni mě
Řekni mi, že se mi to jen zdá
Oh ne ne ne ztrácím své smysli
Oh ne ne ne stavím si zeď
Refrén....(2x)

13. Kathleen, cos to udělala?

10. listopadu 2007 v 23:08 | Petríska=-) |  -> Co když ztratíš půl roku lží (Ckzprl)
Tak další pokráčko....A je pravda, že už to sice všechno mělo skončit, že už půl roku uběhlo, ale nějak nevim nevim, jestli by měl bejt the end :D
P.S. Díky Irí, za inspiraci s autobusem :D
Když se Petrana vzbudila bylo už světlo. Převalila se na záda a chvíli se rozkoukávala. Pak se posadila na postel a všimla si, že je v pokoji sama. Věci kluků tu ale byli, takže vyloučila možnost, že odjeli bez ní. Postavila se a oblékla se. Pomalu vyšla na chodbu a nikde nikdo. Všude kolem ní bylo ticho, večer si toho nevšimla, ale teď když viděla chodbu a vlastně i pokoj v denním světle, přišel jí ten pohled hrozně deprimující. Bílé zdi, bílý strop, bílá podlaha a dokonce i dveře. Zamířila po schodech ven. Když vyšla hlavními dveřmi na ulici hned si věděla, kam všichni zmizeli. Stáli v chumlu před autobusem a dohadovali se, Angelo s malým Seanem seděli na schodech do autobusu a tiše přihlíželi. Petrana vesele přiběhla a skočila mezi Maite a Paddyho: "Ahoj, co se tu děje?" "Autobus je prej na odpis, kluci potřebujou víc času na opravu," odpověděla jí Kathy. "Aha... a to nestíháme nějaký koncerty?" "To ne, první máme až za týden, ale měli jsme jiné plány." "Hm...tak s opravou autobusu a plánama vám tu asi moc potřebná nebudu, co? Můžu si skočit někam na snídani?" Kathy se pobaveně usmála: "Když myslíš, že ti ji někde v 13:00 dají, tak klidně!" "Tak jo, jdu, tak zatím." Už byla na odchodu, když ji ještě Kathy zastavila: "A kdy se vrátíš?" "Hm...no, jestli trefim, tak brzo, ale jestli se ztratim, tak mi to asi chvilku trvat bude..." "Za jak dlouho se tedy zase najdeš?" "Tak do 16:00." Kathy přikývla. Pak se Petrana rychle vypařila na náměstí. Byla si jistá, že Paddy by šel s ní, koneckonců vypadal, že se už nadechuje, aby ji zadržel, ale ona si teď chtěla sama provětrat hlavu a odpočinout si. Skoro rok byla sama a teď toho na ní bylo moc. Stoupla si ke kašně uprostřed náměstí a rozhlédla se, kam by se teď mohla zašít. Do oka jí padly staré dřevěné dveře, nad kterými byl velký nápis:"Hospoda Na Růžku." To bylo ono. Sice nechápala ten název Na Růžku, když vedle hospodoy byly na každé straně dva další domy, ale dlouho se tím nezabývala. Při cestě do hospody jí projela hlavou slova, která ji kdysi dávno řekl Pinta, když se se Sár vrátily ze školandy: "Holku z pajzlu můžeš vytáhnout, ale vždycky tam bude jako doma!" Při té vzpomínce se usmála, to byly časy. Mezitím došla až k hospodě. Otevřela dveře a tiše vstoupila dovnitř. Jo, přesně, jak si myslela, byla to obyčejná maloměstská hospoda, kde si ji prohlíželi, jak kdyby půl města okradla a druhou půlku oddělala. To ticho ji znervózňovalo: "Ahojky!" usmála se a zamávala. Fungovalo to, jako všude! Všichni se pousmáli a přestali si ji všímat. Zalezla si ke stolu do rohu a čekala, až se objeví někdo, kdo by ji obsloužil. Během čekání ji zaujal jeden tácek, začala si ho pečlivě prohlížet, zrovna přemýšlela, kde ho už viděla, ale stejně to byla ztráta času. Znala přeci jen hospodu U prstenu, ne? "Ahoj, jestli se vám ten tácek tak líbí, dejte mi adresu a pošlu vám ho k Vánocům," ozval se nad Petranou dívčí hlas. Na Petranu to zapůsobilo jako kdyby se koupala s fénem. " Jéééé, promiňte, já vás......," dívky na sebe nevěřícně hleděly. "No ty vole!" Vypravila ze sebe dívka. "Pro tebe, jen kráva, nezapomeň!" usmála se na ní Petrana. Dívka vypískla: "Petran!!! Si to ty!!!???!!!!" Petrana vyskočila na nohy, až židle spadla na zem: "No jasně, ségra!!!!!" Sára i Petrana si šťastně padly do náruče a začaly skákat a vřeštět, no prostě normální dívčí setkání. "Jakto že žiješ?!" Vykřikly na sebe na vzájem. Pak si začaly vyprávět a překřikovat se, štěstím bez sebe.
"Sáro? Můžeš mi laskavě vysvětlit co se děje?" K sestrám přišel výčepní. Dvoumetrový hromotluk, kterému na děsivosti ubíraly jemné světle modré oči. Sára se na něj se slzami v očích otočila: "Š-š-šéfe! To...to...tohle je moje mrtvá ségra!!!" Šéf povytáhl obočí: "Asi tě zklamu, holka, ale Dušičky už dávno byly." "Ne, totiž ona neni mrtvá!" "Jo, to vidim, už mi tu spolu s tvým řevem vyplašila půlku hospody. Dokonce i starej Kopeckej si myslel, že jsou nálety a to víš, že je chluchej jak poleno." Po půl hodině uklidňování a překřikování u stolu přinesl Sářin šéf Šéf Petraně snídani: "Tak tady máš, vidím, že máte stejné zvyky, tu taky tahám z postele ještě po obědě. Dobrou chuť!" "Díky, Šéfe!" Šéf se usmál a odešel. Petrana se s plnou pusou obrátila na Sáru: "Hele, proč mu říkáš Šéfe?" Sára se rozesmála: "Ty sis nevšimla jaká to je korba? To je normální boss, ale protože jsme v ČR tak mu říkám Šéf a nejsem jediná, všichni mu tak říkají. Nedej ale na vzhled, má zlatý srdce, vždyť vidíš, že za mě vzal službu a obsluhuje." Petrana přikývla a dál hltala chleba s máslem, cibulí a vajíčkem. "A vůbec....mlask....co jsi myslela tím, že jsem mrtvá?" Sára zvážněla: "Já si to myslela, děda mi to řekl. Když jsme jeli do toho Dublinu, sotva jsme tam dorazili zazvonil mu mobil a on mě pak vyděšeně odtáhl na letiště, že musím odjet. Páčila jsem z něho hezkou chvilku, co se děje, pak mi řekl, že tě prej unesli nějací Temní Druidové, kterým dlužil život své pravnučky a že si vzali tvůj." Petrana se zarazila: "Počkej, to samý řekl mě!" "Fakt?! A řekl ti ještě něco?" " No řekl mi i o tom, jak to s tim dluhem vzniklo, ale to ti kdyžtak řeknu až potom, ale víš, co mi hlavně řekl?" Sára napjatě zakroutila hlavou: "Kathleen a její rodina patří na stranu těch Druidů." "Cože?!" Vyprskla smíchy Sára:"Vždyť Kathleen se vrátila se mnou a teď máme spolu takový malý byteček tady v podkroví." "To si děláš srandu!" "Ne, copak ty tomu věříš?" "Nevim čemu mám věřit, ale můžu s ní mluvit?" "Jasně, už jsi dojedla?" Petrana do sebe nasoukala poslední chleba a s plnou pusou šla za Sárou. Sára ji zavedla do obytné části domu nad hospodou. Petrana si ani nevšímala, kudy ji Sára vede, jen už chtěla mluvit s Kathleen. Dočkala se. "Ahoj, Kat." Kathleen ležela na posteli a když uviděla Petranu vytřeštila oči, vyskočila na nohy a už visela Petraně kolem krku: "Ahoooj!!! Ty jsi živá?!!! A zdravá?!! Bože to je skvělý!!!" Petrana se od ní ale odtáhla: "Počkej Kat, musím s tebou mluvit." "Jasně, co se děje? A proč tak vážně? Měly bysme slavit tvůj návrat! Jak ses sem vůbec dostala? Cos celou dobu dělala? Kdes byla? Vyprávěj přeháněj..... Co se děje?" Zvážněla Kat při poslední otázce, když si všimla, že Petrana se vůbec nesměje. "Ty víš, že jsem upřímná a nesnášim okliky, takže se zeptám na rovinu. Je pravda, že jsi s náma byla jen proto, abys špehovala pro Temný Druidy?" Kathleen se zarazila a sklopila oči smutně k zemi: "Víš, já... já .... musela jsem, já jsem neměla na výběr." Petrana na ní stále koukala a Sára jen s otevřenou pusou přihlížela. " Petran, prosím, vysvětlím ti to." "Tak prosím, nikdo ti v tom nebrání." Kathleen se posadila na postel: "Víš, když jsem byla namá nic jsem o Druidech nevěděla, jen jsem prostě odpovídala rodičům na otázky. Když mi bylo asi 10, tak mě ty věčný zpovědi štvali a tak jsem jim odmítla odpovědět. V ten den mi řekli o Druidech, řekli, že je moje povinnost jim pomáhat, že vy dvě nejste moje kamarádky, že jste dcery zrádce a že vám dlužím pomstu. Byla jsem pod jejich vlivem, věřila jsem jim. Zvláštní bylo, že když jsem byla s vámi, byla jsem šťastná. Smály jsme se a já myslela, že mám sestry, kterým mohu věřit. Když jsem ale přišla domů, spustili na mě rodiče a v tu chvíli jsem vás už tak jasně neviděla, byly ve mě pochyby a pak když jednou přišel do hospody váš praděda O´Harry musela jsem utéct, říct to členům bratrstva. Pak jsem vám tam nechala ten dopis, aby to nevypadalo moc nápadně a odjela jsem s rodiči a dalšími členy bratrstva do Irska." "A tam jsi jim samozřejmě všechno vyzvonila," zamračila se Sára." Ne, všechno ne, ale bylo toho dost," selhal ji hlas. V místnosti se rozhostilo mrtvolné ticho. Po pár minutách, které se zdály být jako celá věčnost si klekla Kathleen před Petranu a rozbrečela se: "Promiň, prosím, odpusťte mi to! Já nechtěla, lituju toho rozhodnutí, co jsem udělala. Prosím, věřte mi, byla jsem pod jejich vlivem, nebyla jsem schopná vlastního myšlení. Byla jsem jako zmámená!" Petrana si k ní klekla, měla stáhlej žaludek a pocit, že se každou chvíli také rozbrečí. Tichým hlasem ke Kathleen promluvila: "Co je s dědou? Řekni mi co jste s ním provedli?" Kathleen vzlykala, ale přesto z ní vyšla odpověď: " Zabili ho, šel za nimi, vmetl jim do tváře jeden starý zákon, díky nemůž, vyměnil svůj život za váš..." Teď si k dívkám klekla i Sára: "To ne," zašeptala. Kathleen zase začala prosit o odpuštění. Všechny dívky měly tváře vlhké od slz. "Kat, já...já...," nevěděla Petrana, co říct. "Ráda bych ti to uvěřila, ale kde mám brát jistotu, že tohle není jen další hra? Divadýlko? Celá léta jsem ti věřila, byla jsi naší nejlepší kamarádkou, věděla jsi o nás všechno. Svěřovala jsem se ti, protože jsem myslela, že ti můžu věřit. Cos to udělala..." Petrana už nebyla dál schopná mluvit. Slova se ujala Sára a obě dívky na ní upřely pohledy: "Kat, nemůžeš říct....vzlyk.... že tě ovládli, každej zodpovídá sám za sebe, ne? Každej i ty tenkrát jsi měla volbu.....Promiň, ale já...vždyť tys nám teď řekla, že vše, co jsme s tebou prožily byla jen lež!" "Ne, nebyla, Sár!" "Co jinýho?!" "Pet, prosím, tys vždycky byla ta dobrá. Říkala jsi, že ti můžu věřit, že přijdeš kdykoli tě zavolám." "Ano, Kat, přijdu, ale bojím se, že už ti nikdy nebudu schopná věřit, ne, dokud bude možnost, že jsi se spojením s nimi. Promiň Kat, hodně štěstí, ale já... myslím, že naše přátelství už by dál nemělo budousnost." Petrana se zvedla a odešla. Kathleen se otočila na Sáru, ta jí však jen řekla: "Promiň, sbohem." Odešla za svou sestrou. Dívky už neviděly, že několik dní po jejich odchodu navštívil Kathleen muž v dlouhém plášti a když mu Kat řekl, co se stalo. Když se Kathleen postavila za dívky, chladnokrevně ji zabil. Vrazil ji do srdce dýku z Petranina snu.
V této době už se uklidnily veškeré oslavy na počest Sářina znovuzrození a dokoce už za sebou všichni měli první vystoupení v Brně. Ze Sáry a Petrany se zase staly ty praštěné holky, ale obě uvnitř věděly, že nikdy už nebudou žít tak bezstarostný život jako kdysi. Stále budou mít tajemství a i když se o Kathleenině smrti dověděly až za dlouhou dobu z novin, tušily, že se s ní něco stalo. Nyní však spokojeně seděly v autobuse a smály se. Petrana rozhodla, že k Orfaith přibude mladší sestřička...jméno sice ještě nevymyslely, ale na to bylo času dost. "Pet, co to vyvádíš? Vždyť ty z těch prstů budeš mít za chvíli cedník!" Vyděšeně vykřikla Patricia, když Petrana už snad po tisící vykřikla, že se píchla. "Jo, Pet, já ty šaty nechci mít od krve!" Usmála se Sára a pak se otočila zpátky k Barby se kterou probírala další návrhy šatů. Petrana naštvaně hodila kus závoje na stolek a rezignovaně se svalila na gauč. "Vzdávám to! Žádná hospodyňka ze mě nidky nebude, smiřte se s tím všichni!" Všechny se rozesmály...
Co se Sára vrátila rozdávala s Petranou hromadu radosti a smíchu. Byl však jeden člověk, kterému příliš do smíchu nebylo, i když se snažil. Patrick. Petrana to však věděla, viděla smutek v jeho očích. Jednou v noci se tiše přikradla k jeho posteli a opřela se lokty o okraj postele. Spal, ležel na břiše a hlavu měl otočenou k oknu. Petrana zvažovala jestli ho má vzbudit nebo ne. Jiná možnost soukromého rozhovoru jindy, než když všichni spali, nebyla. Opatrně se natáhla a jemně s ním zaklepala. Paddy se otočil překvapivě rychle. "Asi jsem tě nevzbudila, co?" zašeptala Pet a usmála se. "Ne," vrátil ji úsměv Paddy, "Nějak nemůžu usnout,"zašeptal. Petrana stáhla obočí a smutně do Paddyho strčila: "Co je s tebou? Poslední dobou se raduješ, jak šváb, na kterým stojí dvaceti tunovej autobus." Paddy se tiše rozesmál: " A kvůli tomu mě budíš?" "Vždyť jsi říkal, že jsi nespal." "To sice ne, ale to jsi ty nevěděla, ne?" "To ne," zakroutila Petrana hlavou, "Tak se ale už přiznej, co tě žere?" Paddy se znovu rozesmál: "Ty to opravud nevíš?" Petrana posmutněla:" Asi já, co?" Přikývl. "Doháje," pomyslela si Petrana, málem to sice i řekla, ale ovládla se. Chvíli na sebe jen tiše koukali. Žádné úsměvy nic. Petraně se sevřel žaludek i hrdlo. Pak se ale odvážila promluvit: "Na co myslíš?" "Přemýšlím." " O čem?" Paddy odpověděl hned, jeho upřímnost ji až zaskočila: "O tobě." "O mě?" "Ano, víš, mám tě moc rád, miluju tě, ale nevím, jestli to samé cítíš ke mě... co se vrátila Sára, jsi jiná. Zase jsi se vůči nám všem uzavřela, vy obě jste si zalezly do svého světa a před náma se vždy jen smějete..., ale já vím, že to nejsi ty." Jestli ji zaskočila ta upřímnost na začátku, tak teď nebyla schopná ani jednoho slova. Jen mu hleděla do očí a zmateně přemítala, co by měla říct. Nic ji nenapadalo, cítila, že to myslí vážně, něco v ní křičelo: "Já tě taky miluju!" Chtěla ho obejmout, ale nedokázala to. Prostě jen stála a mlčela. Sklopila pohled, konečně byla schpna slova:" Víš, Patricku...já....já......já nevim co teď říct." Teď z ní také odtrhl pohled, zklamaně. Petrana na něj pohlédla, byla si jistá, že viděla v jeho očích záblesk slz. Upíral pohled na strop nad postelí. "Promiň!" Odvrátila se a skočila na gauč. Seděla a spánek bylo to poslední na co měla pomyšlení, jen si v duchu nadávala: " Ty blbá krávo, co je? No tak co je s tebou?! Všichni nejsou jako Kat, prober se, on tě miluje, tak co děláš?!!! Kat byla sice tvá nejlepší kámoška, ale je to dávno.....přeci kvůli jednomu člověku, kterej ublížil tobě nebudeš ubližovat dalším!!!" Oči se jí zalily slzami. Tiše začala vzlykat do polštáře. Pak pohlédla na Sáru, spokojeně a klidně oddechovala. Vybavila se jí vzpomínka na Lukyho. Měla chuť šlehnout vzteky polštářem o zeď. "Fajn, ten tě sice taky podrazil tím, že chodil i se Sárou a půlkou Stromovky, ale co?" Petrana se odhodlaně postavila, hodila polštář na místo, kde předtím seděla a pevným krokem vykročila do tmy. Paddy ležel stejně jako předtím, než do něj strčila. Nadechla se, natáhla a vstáhla ruce Paddyho záda. Otočil se, ale nenechala ho promluvit. Políbila ho, vlezla na úzkou postel a líbala ho. Nechtěla ho ztratit, jen kvůli své nerozhodnosti a zbabělosti. Chtěla být jen s ním, milovala ho a nechtěla, aby si myslel opak.

Matka Tereza - Nevadí

10. listopadu 2007 v 20:05 | Eleanor |  Citáty
Možná by tohle mohlo bejt moje motto, koneckonců trpim tak nebo tak, tak proč netrpět pro dobro? :)
NEVADÍ

Člověk je nerozumný, nelogický a sobecký -
to nevadí, miluj ho.
Když konáš dobro, přičítají to tvému egu -
to nevadí, konej dobro.
Jestliže uskutečníš své cíle, objevíš jednou,
že máš falešné přátele a pravé nepřátele -
to nevadí, uskutečňuj své cíle.
Dobro, které dnes vykonáš, je zítra zapomenuto -
to nevadí, konej dobro.

Čestnost a upřímnost tě činí zranitelným -
to nevadí, buď přímý a čestný.
To, co jsi budoval celý rok,
je zničeno během chvíle -
to nevadí, buduj.
Někdy pomůžeš lidem a oni to odmítají -
to nevadí, pomáhej jim.
Dáš světu to nejlepší ze sebe
a odměnou je ti kopanec -
to nevadí, dávej to nejlepší, co v tobě je.

(Matka Tereza)

Oh Johnny

8. listopadu 2007 v 16:40 | Eleanor |  Kelly Family překlady
V noci jsme měla nějaký vnuknutí či co....a nějak jsem si vzpomněla, že jsem Irí slíbila ještě tenhle překlad, ne? ;) A jestli ne....tak to ber jako omluvu za to, že nemám čas na psaní:(
Oh Johnny, vrátil by ses ke mně , ke mně ?
Oh Johnny, vrátil by ses ke mně , ke mně ?
Oh Johnny!
Nikdy nezapomenu na to, co říkala.
Byl jsem dítě a chtěl jsem maminku
Ona mi řekl: Ne, mé dítě, netrap se, všechno bude v pořádku.
Stále slyším její hlas:
"Synu, všechno je v pořádku, keep on singing (jen nepřestávej zpívat), řekla
Stále slyším její hlas:
"Synu, všechno je v pořádku, keep on singing (jen nepřestávej zpívat), řekla mi
Řekla mi: "Slíbíš mi jedno?
Netrap se, všechno se spraví!"
Pak si pro ni přišel anděl s velkými bílými křídly
Netrap se, všechno bude v pořádku!
Stále slyším její hlas:
"Synu, všechno je v pořádku, keep on singing (jen nepřestávej zpívat), řekla
Stále slyším její hlas:
"Synu, všechno je v pořádku, keep on singing (jen nepřestávej zpívat), řekla mi
Oh Johnny, vrátil by ses ke mně , ke mně ?
Oh Johnny, vrátil by ses ke mně , ke mně ?
Oh Johnny!
Ah…..Oh Johnny

Carry My Soul - Provázej mou duši

7. listopadu 2007 v 20:12 | Petríska=-) |  Kelly Family překlady
Překládet pro Irí....překládám ráda ale vypisovat tam ty beep beep beep to byla fakt sranda :D
Nena, nena, nena Tereze…
Nena, nena, nena Tereze…
Jimmy:
Jo, ty, mé jméno je Jimmy beep, beereeb, beeb, beeb
Ale říkej mi, jak chceš
Víš, jak ptáci lítají ve vzduchu, tak přesně tak volný chci být volný, volný
Celý svůj život se snažím se osvobodit
Byl to velký nekonečný boj, víš, co tím myslím?
Jednou jsem byl bojovník, pak jsem byl rebel, pak zase tulák
A pořád jsem utíkal, jako před vším ve svém životě
Dokonce i v mé hlavě...
Paddy:
Kapka v moři způsobila záplavu hasící lidský nezájem
To samé jsi udělala ty mě, mému žíznivému srdci svým něžným dotykem
Nena, nena, nena Tereze…
Nena, nena, nena Tereze…
Jimmy:
Jo, jako kapka v moři, tak jsem se někdy cítil
Jako bych uvázl v dopravní zácpě nebo nějak tak
Ale nenechal jsem to tak, udělal jsem si plán, tvrdě jsem pracoval
Měl jsem TV, auto, dům
Měl jsem práci, rozumíš?
Víš, měl jsem všechny ty věci, ale jednoho dne jsem se jich zbavil
A všechno ztratil, začal jsem se kutálet z vrcholu hory dolů
Paddy:
Pero, jehož inkoust neusychá, v ruce všemocné lásky
Píše jména ubohých lidí, umírajících v náručí andělů
Nena, nena, nena Tereze…
Nena, nena, nena Tereze…
Jimmy:
Jo, všechno jsem ztratil a jako kouzlem jsem byl najednou volný
Když mi nikdo nic neříkal, nikdo se o mě nestaral
V ten den jsem začal zpívat tuhle píseň a tohle jsou slova
Provázej mou duši.....
Nena, nena, nena Tereze…
Nena, nena, nena Tereze…
Jo, to je ta píseň svobody!
Už nechci bojovat, cítím, že jsme se narodili aby jsme dokázali něco velkého
Paddy:
To samé jsi udělala ty mě, mému žíznivému srdci svým něžným dotykem...
Jen nech vítr ať vane...
Svatí jsou ochuzeni o všemohoucí lásku....
Jo, nech vítr vát...

Westlife - Tonight

7. listopadu 2007 v 19:08 | Petríska=-) |  Best písně
Jasně, jasně, lidi, jsem na dovče, vůbec se o tenhle blog nezajímám...jasně, že néé...vůbec!! :D Ale nedokážu si pomoct, 1) musím poděkovat Zuzce a Čolíto za skvělý komíky na můj příběh ( Irí, ty víš, že tobě děkuju ze všeho nejvíc, za inspiraci, za pochvaly a vůbec DÍKY!! :)) 2) Sem musím dát překlad týhle písničky od Westlife...je to sice slaďák, ale nádhernej...:)
Poslední dobou jsem byl hrozně unavený
A odnesla jsi to ty
Nikdy jsem se nestaral o to
Že jsem tě nechal stát za dveřmi
Nebo jestli jsi se někdy cítíš jako vzduch
Víš, jsi celý můj život
Bridge:
Tak sis oblékla své nejlepší šaty
A padla do náručí někoho jiného
Někoho, kdo ti chce dát všechnu lásku, kterou chceš
Refrén:
Dnes večer jsem to pochopil
Dnes večer tě budu milovat
Dnes večer se dozvíš, jak moc jsi mi chyběla
Baby dnes večer ti dám své srdce
Dnes večer budu část tebe
Dnes večer se dozvíš, jak moc mi chybíš
Moc mi chybíš
--------
Nechci předstírat, že budeš na věky moje
I když v to budu vždy doufat
Nechci, aby jsi se cítila jako můj majetek
Kdykoli
Jsme spolu
Bridge...
Refrén...
Bridge....
Tak si oblékni své nejlepší šaty
A pojď do mého náručí
Má lásko

I Wish The Very Best - Přeju ti jen to nejlepší

6. listopadu 2007 v 17:52 | Eleanor |  Kelly Family překlady
A je to tady, další překládek...schválně pro koho? Jasně, že pro Irí!! :D Tak Irí...snad je to ono jo a můžeš mi do komíků napsat, jakou druhou píseň jsi to chtěla? Carry my soul? Nebo jakou? Ach ta má skleróza:(
Já tu kočku fakt miluju! :D
Ty, ty jsi byl můj přítel, byls pro mě víc než jen bratr
Ty jsi se od nás odpoutal a zmizel, ale je to v pohodě
Jsem si jistý, že se jednoho dne zase potkáme, jednoho dne
Refrén:
Přeju ti jen to nejlepší do života
Doufám, že jste ty a tvá žena šťastní
Přeju ti jen to nejlepší do života
Doufám, že jste ty a tvá žena šťastní
--------
Odpusť mi teď, odpusť mi všechno utrpení, co jsem ti způsobil
Odpusť jim všem, odpusť jim tu bolest
Bratři co spolu nevycházejí mají syny, kteří byli dobří přátelé
Ale to přátelství se rozpadlo, rozpadlo a zmizelo
Smutný příběh, který nemusí mít smutný konec, pokud se znovu setkáme...
Refrén....
Odpusť mi teď, odpusť mi všechno utrpení, co jsem ti způsobil
Odpusť jim všem, odpusť jim tu bolest
P.S. Budu hádat, nepatří to nááááhodou Johnovi?

When you sleep - Když spíš

1. listopadu 2007 v 21:49 | Eleanor |  Překlady In exile
Vim, je to už oklepaný, ale opět pro Irí:)
Tak trpělivě očekávají tvé narození
Mezitím nakupují oblečky a plenky
Díky moderní technice
Pečlivě sledují, jak tvé prstíky rostou
Dobrou noc, zázraku lásky, spi sladce
Zazpívám ti ukolébavku
-------------
Po devíti měsících v matčině lůně, jsi se konečně v červnu narodil
Nový člen rodiny
Sedí u tebe, zatímco ty ležíš v kolébce
Kolébán maminkou a tatínkem
----------
Dobrou noc, zázraku lásky, spi sladce
Zazpívám ti ukolébavku
------------
Refrén:
Protože když spíš vypadáš jako anděl
Připadáš mi jako anděl
Oh, když spíš vypadáš jako anděl
Připadáš mi jako anděl
----------
Horečky od včerejška
Nové zoubky jsou na cestě
Bolest stále roste
Každá minuta, co jsi na živu je zázrak od Boha
Nebe se raduje
--------------
Dobrou noc, zázraku lásky, spi sladce
Zazpívám ti ukolébavku
Refrén....
Naše zocelená srdce tají jako z vosku
Ode dne, co jsi vstoupil do našeho života
Okouzleni tvým úsměvem
A už brzy budeš pokřtěný
Dobrou noc, zázraku lásky, spi sladce
Zazpívám ti ukolébavku
Refrén....

Looking For Love - Hledání lásky

1. listopadu 2007 v 21:31 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Další speciální překlad pro Iríí....
Hledám lásku
Ale ty nevypadáš, že bys mi ji dala
Jsem jediný, co ji tolik potřebuje
Odmítáš mě
Já tak toužím po tvé lásce
Když kolem mě procházíš
Děláš, že mě nevidíš
Kéž bys věděla, že toužím po tvém pohledu
Stále mě odmítáš
A já přitom tolik toužím po tvé lásce
Potřebuješ si vybrat
ve stínů, které opouštíš
Bojím se
Ale tobě je to jedno
Toužil jsem po lásce
Ale ty nevypadáš, že bys mi ji dala
Je tu někdo, kdo ano?
Nekdo, kdo by mi pomohl
Já tak toužím po tvé lásce
Chceš nechat svůj smutek růst
Chceš sama dospět
Chceš nechat svůj smutek růst
Chceš sama dospět
Láska nám může být
Světlem v temnotě