Říjen 2007

11. Úsvit na lepší časy

28. října 2007 v 1:03 | Eleanor |  -> Co když ztratíš půl roku lží (Ckzprl)
Opět speciál pro Iríska a texty z písní, ale vypisovat každýho interpreta tak je to na dlouho...takže zkrátka texty písní různých interpretů:)
Jak O´Harry řekl, tak se také stalo. Koncert v Dublinu následovali další koncerty. Rok se přelomil a už tu byl rok 1997. Ve dny, kdy měly mít sestry narozeniny vystupovala Petrana v Londýně. Ano, byl to raketový start. Vystoupení s Kellys ji vyneslo do nebes. Všichni ji milovali, všichni ji chtěli vidět, dotknout se jí, mít její podpis. Ten den se psalo 20. listopadu 1997, Petrana ležela na posteli a slepě koukala do stropu. Přemýšlela, posledního půl roku přemýšlela až moc. Celý poslední rok se jí zdál jako sen...nebo spíš noční můra. Nevěděla, kdo ji má opravdu rád, nevěděla, kdo ji chce pro peníze, pro slávu. Byla ztracená v kruhu nejistoty, strachu a samoty a každým dnem se ztrácela víc a víc. Matně si vzpomněla na ten den, kdy se dozvěděla, že Sára, její malá sestřička zemřela. Pousmála se, ten den ji Paddy poprvé políbil. Poprvé a naposledy. Od té doby se s ním nesetkala. "...Čas všechny rány zahojí...." řekl jí tenkrát a ona se jen ironicky pousmála na dřevěný, vyřezávaný strop. "Čas všechny rány zahojí...," projelo jí hlavou. Poté prudce vstala a posadila se na kraj postele. Shrnula si dlouhé tmavě blond vlasy na záda a zašeptala:"Ano, Paddy, čas všechny rány shojí, ale jizvy zůstanou..." Vstala a přešla po bílém kožichu k velké luxusní televizy. Lehla si na gauč a zapla ji "...a teď vám zazpíváme písničku I´ll swim, I´ll swim z našeho nového alba Growin´ up!" "Nové album?" Prolétlo Petraně hlavou. V televizy se objevila tvář Paddyho, který se smál a začal zpívat: "All the animals on the world..." Vypadal pořád stejně, ale přitom jinak. "Pamatuje si ještě na mě? Viděl mě taky někdy takhle v televizy? Vzpomínal na to, co bylo? Pamatují si ty dvě holky, co se jim před rokem vmotali do života?" Svou odpověď dostala záhy. Druhého dne, když běžela na pódium narazila do dveří, které před ní někdo otevřel: "Auuu, sakra, co je?!" "Omlouvám se, promiňte....ee...Pet? Jsi to ty? Pet!!" "Jééé ahoj Angee!" Byl to Angelo Kelly, skočil Petraně kolem krku radostí bez sebe. "To musím říct Paddymu, ten bude rád!" "Co? Jo, klidně, ale promiň už musím...vystupuju!" Rozeběhla se k pódiu, už bylo na čase. Odzpívala svou píseň, kterou nedávno napsala. Ano, všechno ji to vyčerpávalo a o tom byla i ta píseň: "I will close my ears I don´t need to hear what I am and what I´m not, their not comfortaint to say such things, cuz they don´t know me after all.... (Zacpu si uši, nepotřebuju slyšet, co jsem a co ne. Oni nemají právo to říkat, protože přese všechno o mě nic neví...)" Uklonila se, obdařila publikum úsměvem a otočila se k odchodu. V zákulisí stál Paddy: "Ahoj, Pet," usmál se na ni. "Ahoj." Petraně se rozbušilo srdce, chtěla ho obejmout, políbit, znovu ještě jednou, ale bylo tu kolem moc lidí. "Gratuluju, vytáhla jsi to vysoko, ale ta písnička moc vesele nezněla..." Podíval se Petraně do očí, konečně někdo, u koho měla Petrana jistotu, že ji nechce ublížit ani ho nezajímají peníze či sláva. "No jo, Paddy, já nemám rodinu, která by mě podržela, " usmála se Petrana. Vzápětí však litovala toho, co řekla. Nevyznělo to moc divně? "My teď vystupujem, nemáš čas se sejít ještě po pořadu?" Petrana zesmutněla: "Promiň, musím jet dál, máme spoustu koncertů...a nestíhám." "To nic, já to znám," usmál se Paddy. Teď nebo nikdy, projelo Petraně hlavou. Vytrhla Paddymu fix, který měl v ruce ještě po autogramiádě:"Ale víš, co?Jestli se ti někdy bude chtít zavolej mi, jo?"Vyhrnula mu rukáv a napsala mu své číslo na soukromý mobil na předloktí. Paddy se rozesmál: "Ty jsi vždycky originální, co? Díky." Objal Petranu a pak už vyběhl na pódium. Za ním se kolem Pet přihrnuli i ostatní Kellys. Po tomto setkání se Petrana vznášela v sedmém nebi. Večer, když spala v letadle do Francie ji vzbudil telefon. "Halo?" Řekla rozespale. "Ahoj, promiň, že já jsem tě vzbudil?" "No, trochu, ale je to po dlouhým čase hezký probuzení. Jaký bylo vystoupení?" "Znáš to, spousty fanoušků, hromady plyšáků a jedna písnička," rozesmál se Paddy do telefonu. Mluvili spolu ještě hodinu. Další dny si volali při každý příležitosti. 29.prosince se měli dokonce opět sejít, při novoročním charitativním koncertu. Petrana byla nervózní, protože měla zazpívat svou novou píseň. Po dlouhé době zamilovanou, která ji napadla díky Paddymu.
Toho dne se potkali u šaten: "Ahoooj!!" Pozdravili se Petrana padla Paddymu kolem krku. Paddy ji však překvapil: "Všechno nejlepší k narozeninám, Pet!" Petrana vytřeštila oči: "Cože? jak...jak to víš?" "Řekla jsi mi to...hm...asi před rokem..." Petrana se rozesmála: "A ty si to pamatuješ?" "A proč ne?" Podivil se Paddy. "Já nevim, lidi si na mě obvykle nevzpomínají, vždy jen rodina..." Paddy zastrčil zbloudilý pramen vlasů Petraně za ucho a přitom ji pohladil po tváři. Petrana byla jako zmámená, snad by Paddyho i znovu políbila, kdyby ji nezavolali na pódium: "Sakra! Hlídej se Pet, hlídej! Nepotřebuješ skandály do bulvárů!" Řekla si v duchu a už byla na pódiu."Late at night when all the world is sleeping I stay up and think of you....Cause I´m dreaming of you tonight...If you looked in my eyes would you see what´s inside, would you even care?......I stay up and think of you still can´t believe that you came up to me and said: ´I love you´´ I love you too...(Pozdě v noci, když celý svět spí, jsem vzhůru a myslím na tebe. Protože dnes večer sním o tobě. Jestli jsi poznal, co k tobě cítím, když jsi mi pohlédl do očí, zajímá tě to? .....Zůstávám vzhůru a myslím na tebe. Stále totiž nemůžu uvěřit, že jsi ke mě přišel a řekl:´Miluji tě´ Já tě taky miluju....) Snad se to Petraně zdálo, snad to tak opravdu bylo, jakoby lidé tleskali hlasitěji, než kdy jindy. Orofaith se šťastně uklonila, zamávala a zaběhla do zákulisí.
Večer pak za ní na pokoj do drahého luxusního hotelu přišel děda: "Mám pro tebe překvapení! Domluvil jsem se s Kathy a Paddym, že budeme jezdit a vystupovat s nimi. Jako kdysi, co říkáš?" Petrana vyskočila: "To je skvělý!!" Celou noc nezamhouřila oka a i když nic nedostala, povyšila své 19 narozeniny na nejšťastnější v životě. Druhého dne už ji Kellyovi stěhovali do svého autobusu. Kvůli nedostatku místa ubytovali Petranu na konec autobusu, kde měli pohovku a televizi. Praděda se této novoročního tour neúčastnil, musel si něco zařídit, ale Petraně to bylo jedno. Hlavně, že zase měla kolem sebe lidi, které měla ráda a kteří měli rádi ji. Večer se k ní na pohovku nastěhovala i Maite, Angelo a Paddy. V televizi dávali film, který chtěli vidět, tak bez námit sledovala s nimi. Byla to romantická komedie, u které se zasmáli a na konci Petrana s Maite použili pár papírových kapesníků. Byl to dojemný film, byl to Titanic. Když to skončilo, tak šli všichni spát. Petrana však usnout nemohla, byla jí zima a stále ne a ne usnout. Možná to bylo tím, že zrovna odjížděli z koncertu v Bratislavě a byli na území Slovenské republiky, možná to bylo tím, že byl kousek od ní Paddy. Ano, Paddy spal na posteli zhruba dva metry od Petrany a zaslechl její kroky. "Nemůžeš usnout?" Petrana sebou škubla, Paddy se za ní přiblížil, až ji vylekal." Ani ne, Patricku, koneckonců už dlouho jsem nebyla na území, kde bych tak dobře rozuměla a zároveň nemusela přemýšlet, jak co říct. Připadá mi to jako celá věčnost." "Už to bude přes rok ne?" Petrana přikývla. Paddy si však všiml, že Petranu netrápí jen tohle:"Co ti je?" Stoupl si za ní a přivinul ji k sobě. Oba hleděli z okna. Petrana se usmála: "Víš, tam někde jsou hory, divoká a nespoutaná příroda a tu jsme se Sár vždycky milovaly. I když jsme společně na Slovensku nikdy nebyly, jako by mi ji tu všechno připomínalo a já prostě stále nemůžu na ni zapomenout. Možná to bude znít zvláštně, ale mám takový pocit....," "Jaký?" "Nesměj se, ale jako kdyby žila, nevím proč..." Tentokrát se Paddy neusmál, ale zůstal vážný: "Jste se Sárou dvojčata, třeba skutečně žije." "Třeba ano." Petrana se usmála a otočila na Paddyho: " Jak se vlastně máš? Co jsi ten rok dělal?" Petrana se při těchto otázkách otřásla zimou. "Neni ti zima?" " Trochu..." "Tak si lehni a přikrej se." Petrana se rozesmála, nevěděla proč, ale oba to rozesmálo. "Tohle mi vždycky říkala babička!" To Paddyho úplně odrovnalo. Nakonec si tedy Petrana lehla a zahrabala se do deky. Paddy si sedl na zem vedle pohovky a celou noc si vyprávěli, co za ten rok zameškali. "Tak jak jsi se teda měl?" "Dobře, ale někdy už mě ty fanynky zmáhají. Co ty?" "Hm...jo, taky dobrý, rok utekl jako voda. Začínám ti závidět, že jezdíš s rodinou, já své rodiče neviděla už přes rok, to se mi ještě nikdy nestalo. Docela se mi už stýská po tom věčným napomínání." Paddy se usmál: "Já bych si ani nedokázal představit život bez mý rodiny. Jééé abych nezapomněl," vyskočil Paddy na nohy. "Co je Patricku?" Za chvilku se Paddy vrátil a v ruce nesl nějaký malý balíček. "Ještě jednou všechno nejlepší Pet," usmál se a podal balíček Petraně. Rozbalila ho a oněměla. "Paddy, jak? kde?" Paddy se smál. Když jsme byli v Praze tak jsem ti to koupil, aby se ti nestýskalo po domově. Petrana dojatě objímala plyšového medvídka v kšiltovce s českým znakem a tričku v barvách česká vlajky přes které bylo napsáno" Praha". " Paddy děkuju, já...já fakt nemám slov." "To vidím,"rozesmál se Paddy: "Jsem rád, že se ti tak líbí." " Moc děkuju," zopakovala Pet a políbila Paddyho. Byla zase po dlouhé době šťastná.
Kolem 3 hodiny se rozhodli jít spát. Paddy se lehl na zem k Petraně a ta se rozesmála: "Ty tu máš postel a chceš spát na zemi?" "Jasně, nechci riskovat, že mi zase někam utečeš." "Promiň, ale vypadám snad jako nějaký kamikatze, který vyskočí z jedoucího autobusu? Nehledně k tomu, myslíš, že bych riskovala, že si pořežu svou krásnou tvářičku střepy až budu proskakovat sklem?" Paddy se rozesmál: "No, po pravdě, takhle z profilu máš oči trochu na šikmo." "Tak fajn, jsem odhalena....už letíím." Vyskočila z postele, ale Paddy ji chytl. "Héééj, pusť mě, já mám důležitý úkol, ještě významější než útok na Pearl Harbor." Ale jak Petrana rychle vyskočila a schodila na zem peřinu zamotala se jí do peřiny noha a ona spadla na Paddyho: "Sakra!" Ten neudržel rovnováhu a oba se skáceli na pohovku." A já marně myslel, že jsi za ten rok dospěla!" Smál se Paddy. "To nemyslíš vážně, jak by se to asi stalo? Tak silnou ránu do hlavy jsem ještě nedostala!" Oba se smáli, ale jak Pet ležela na Paddym začali se za chvíli vášnivě líbat. Až do chvíle, kdy Petrana slítla na zem. Zase se začala smát, ale Paddy ji zvedl na gauč a obejmul. "Pet? Moc se mi po tobě stýskalo." Zašeptal jí do ucha. "Mě po tobě taky, Patricku." Paddy se na Petranu upřeně zahleděl: "Patricku?" "Já možná nedospěla, ale řekla bych že ty jo. Už mi k tobě Paddy nesedí." Paddy se usmál. Usnula mu v náručí a přála si, aby se už nikdy nevzbudila.

10. Roky utíkají...praděda vypráví

27. října 2007 v 21:15 | Petríska=-) |  -> Co když ztratíš půl roku lží (Ckzprl)
Jasně, jasně, slíbila jsem, že si dávám pauzu, ale tohle fakt bejt muselo :)
"Ne, klid Paddy, nechci ublížit Petraně ani tobě," usmál se smutně O´Harry. Jeho oči, vždy tak zářivé a veselé nyní vypadaly ztrápeně. Tvář, kterou stále zdobil úsměv se zalila vráskami. Vypadalo to, že Petranin praděda za tu chvíli zestárl o dalších dvacet let. Pomalu prošel kolem Paddyho a Petrany ke křeslu, schodil plášť i kutnu na zem jako by to bylo něco čeho se štítil. Odkopl tyto hadry dál a sedl si na prázdné křeslo. "Nechci ublížit nikomu, ani Sáře, nikdy jsem nechtěl...." Sklopil hlavu a opřel se lokty o kolena. "Tak už mi řekni o co jde, prosím!" Zavzlykala Petrana a vytrhla se Paddymu z náručí. Její děda však stále mlčel, tak se k němu opatrně přiblížila a sehnula se k němu. Vzala starcovu vrásčitou ruku do dlaní: "Prosím, dědo, prosím," řekla tichým hlasem. Starý muž zvedl hlavu a věnoval své snučce unavený úsměv: "Asi máš právo to vědět....všechno..., ale asi byste se měly, děti moje, posadit...je to dlouhý příběh...." Paddy přešel k Petraně a oba si sedli na zaprášenou zem s pohledem stále upřeným na muže v křesle. "Tenkrát bylo krátce po konci války, byl jsem jen o rok starší než jsi teď ty, Patricku....bylo mi jen 20 let, ale cítil jsem se, jako bych měl už celý život za sebou. Válka mi změnila život, ovšem ne jen k špatnému. V jednom městě na území tvé rodné České republiky jsem potkal nádhernou dívku," praděda se usmál: "Nebudu to rozebírat do detailů, zkrátka byla to tvoje prababička Pet. Po konci války jsem s ní chtěl zůstat, obzvlášť proto, že tvá prababička čekala dítě. Naše dítě, tvou babičku. Jenže jsem se musel vrátit do Irska, má matka byla těžce nemocná a oba mý bratři zemřeli při vylodění v Normandii. Vrátil jsem se s pár irskými vojáky domů s tím, že při první příležitosti se vrátím do Čech. Jenže asi po měsíci mi přišla zpráva, že tvá prababička, má milovaná Libuše, zemřela při nepokojích v Praze. Dítě prý zemřelo také. S touto myšlenkou jsem žil celá léta. Pár dní poté, co jsem tuto zprávu dostal zemřela i má matka. Neměl jsem pro co žít, život se mi sesypal a do toho jsem měl stále noční můry z doby, kdy jsem byl ve válce. Nevím jestli to byla náhoda nebo osud, potkal jsem jednoho kamaráda z armády. Vždy byl zvláštní a na můj vkus až příliš toužil po krvi, ale když mi nabídl členství ve spolku Temných Druidů, podlehl jsem jeho svodům. Myslel jsem, že nemám co ztratit, ale ten hajzl věděl, že má dcera přežila. Když zemře někdo z bratrstva má právo si vyžádat oběť, která bude na jeho počest obětována. Čím vyšší postavení Druid má, tím vyšší oběť může požadovat a naneštěstí můj takzvaný přítel byl jeden z nejvyšších a jako obět žádal nějaké mé pravnouče. Teprve před 20 lety, když umíral jsem se dozvěděl pravdu, naše dítě přežilo. Zmocnila se mě panika, nevěděl jsem, co dělat a tak jsem jako oběť přivedl, i když proti své vůli nějakou dívenku. Bohužel, jeden z Druidů tu dívenku znal, ale bylo již pozdě. Té noci, kdy to děvče zabili jsem z řádu utekl. Utekl jsem až do Dublinu, chtěl jsem odjet do Evropy, ale potkal jsem Dana." Praděda se otočil na Paddyho:"Ano, Patricku, s tvým otcem se známe již velmi dlouho a on jediný tohle všechno věděl a i přesto mi podal pomocnou ruku. Možná i díky tobě, Patricku mi pomohl. Bylo to totiž teprve pár dní poté co jsi přišel na svět." Usmál se a na chvíli se odmlčel. "Paddy kolik ti vlastně je?" Otočila se Pet na Paddyho, který vedle ní seděl. "18...ale za pár dní mi bude 19." Odpověděl s tázavým výrazem Paddy. "Nám se Sárou je ale 17 a bude nám 18, před dvaceti lety jsme nebyly na světě...No a když jsme u toho, tak ani Paddy." Praděda se zasmál: "Ano....jsi bystrá jako tvá prababička, naštěstí můj přítelíček zemřel dřív, než to ostatním stačil říct. Navíc rok sem rok tam, komu na tom sejde?" Všichni tři se rozesmáli, ale byl to nucený, nejistý smích a Petraně bylo trochu trapně, že to tak pitvá. "Vraťme se, ale k mému příběhu," začal opět praděda vyprávět:" Když vyšlo album Over the Hump a Kelly Family se proslavili opět díky Paddymu a jeho Andělovi," Paddy se usmál a praděda na něj mrkl:"Vidíš? Zase jsi mi pomohl, díky té slávě a penězům, které jsem jako váš manažer a pomocník získal se mi otevřela cesta k hledání mého dítěte a mých případných pravnoučat. Shodou náhod jsem se o svých pravnučkách dověděl až pár dní před naším vystoupením v Praze. No, dál už to znáte, ne? Jen jsem netušil, že hezké prázdniny, které jsem vám tu chtěl na pár měsíců udělat se takhle zkazí. Myslel jsme, že jsem se bratrstvu ztratil, ale oni si mě našli. Kvůli nim jsem dokonce ani nedovolil uvést své jméno ve spojitosti se skupinou. Snažil jsem se udržet v anonymitě, ale marně. Přeci se jim podařilo Sáru unést...," pradědovi selhal hlas a sklopil hlavu. Petrana vytřeštila oči: " Počkej, počkej, to mi chceš nějak stylově říct, že Sáru už dávno obětovali?! Jak se vůbec o nás či o tobě dozvěděli?" Praděda opět zvedl hlavu a podíval se na svou rozhořčenou pravnučku: "Věděli o vás dvou od vašich pěti let. Pamatuješ si jak se váš život změnil, když vám bylo pět?" Petrana na chvíli zaváhala, ale pak si vzpomněla. Jak by mohla zapomenout, do jejich sousedství se tenkrát přistěhovala jedna irská rodina. Tiše zašeptala: "Kathleen?" A doufala, že jí to děda vyvrátí. Praděda přikývl:" Kathleen je pravnučka Anekha. "Bože...,"zašeptala Petrana. Stále jí to nedocházelo, nechtěla tomu věřit. Nechtěla. Její praděda vstal z křesla a pomalu se k ní sklonil a objal ji:"Je mi líto Petran," zašeptal jí do ucha. Petraně se nahrnuly slzy do očí, vyskočila na nohy a přejela pohledem Paddyho i pradědu. "To ne...Ne!" S pláčem utekla z půdy a zavřela se v pokoji....
Paddy zůstal s O´Harrym na půdě. Nenávistně na něj hleděl, pak se zvedl, chtěl odejít, ale O´Harry ho ve dveřích zastavil. "Patricku, prosím, neříkej to nikomu ze svých sourozenců. Jestli chceš promluv si s otcem, ale nikomu jinému to neříkej...prosím!" Paddy se ale otočil a odešel, seběhl ke dveřím do Petranina pokoje. Zaťukal. "Petran? Můžu dál?" Pootevřel dveře a nahlédl dovnitř. Petranu zahlédl na posteli. Ležela s hlavou zabořenou v polštářích a vzlykala. Potichu přešel k posteli a položil jí ruku na rameno. Otočila se na něho. Trpěl s ní, bolelo ho, když viděl slzy v jejích očích. Posadila se na postel a Paddy ji opět objal. Hladil ji po vlasech a utěšoval ji: "To bude dobrý...čas všechny rány zahojí." Sám však měl co dělat, aby zadržel slzy, když si uvědomil, že už nikdy neuvidí Petraninu mladší sestru. Nikdy už je neuvidí spolu, jak spolu blbnou a smějou se. Bál se, že už nikdy neuvidí Petranu šťastnou. Pet zvedla hlavu:"P...Paddy, říkal ti děda ještě něco?" Paddy zakroutil hlavou a přitom ji hleděl do očí plných slz. Ona mu pohled oplácela. Po chvíli si ji přitáhl a políbil ji. Nebránila se, polibek mu opětovala. Tuto chvíli však opět zkazil praděda O´Harry, vrazil do pokoje a aniž by se zabýval pohledem který se mu naskytl, řekl jedno: "Petrano, sbal si věci. Musíme odjet. Čeká tě koncert v Dublinu a pak dalších pět vystoupení v Irsku." Nebylo mu nejlíp, když jí to musel říct, ale takový je hold život v showbussinesu a on ho již moc dobře znal.

Koně... a citáty o nich..

25. října 2007 v 11:06 | Eleanor |  Zvířátka...vlci atd.
Jak potvrzují koně všude v mém pokoji, je to mé další oblíbené zvíře...a proto jim chci věnovat tento příspěvěk:)
Váš kůň může být pouze tak dobrý, jak jste sami.
Miluješ-li koně, je to doživotně. Je to nemoc, na kterou není žádný lék.
Hoďte své srdce přes překážku a váš kůň ho bude následovat.
Kůň bez jezdce je stále koněm, ale jezdec bez koně je jen člověkem.
Je mnoho báječných míst na světě, ale jedno z nejoblíbenějších je na koňském hřbetě.
Nejtěžší dostih nevyhrávají nohy koně, nýbrž jeho srdce.
Kůň je nejupřímnější tvor na zemi - dělá-li něco špatně, je to pravděpodobně proto, že jste mu to poručili.
Jezdec, který není milován, daleko nedojede
Kůň má větší hodnotu než bohatství.
Kůň zná svého jezdce lépe, než jezdec svého koně.
Kůň je Pegas vyhnaný z Olympu.
Koně poznáš v horách, přítele v nouzi
Sklo se rozbije, vína je najednou málo, přátelé také selžou, ale kůň mě v jistém cvalu ponese po všech cestách.
Kůň i jazyk se rodí bez uzdy.

9. Daragh

25. října 2007 v 10:01 | Eleanor |  -> Co když ztratíš půl roku lží (Ckzprl)
Další pokračování pro Irískaa!!! Ať se ti líbí;)
Všichni tři jeli až do kanceláře pana O´Reillena. Tam podepsal Petranin praděda smlouvu na jeden rok a poté se vrátil se svou vnučkou domů. Zničená Petrana se v pokoji zhroutila na postel. Tohle jsem nechtěl....tohle ne. Myšlenky se jí stále vířily hlavou, jak jsem mohla být tak hloupá... Pak zazvonil telefon. Petraně se nechtělo vstávat, ale když stále zvonil, tak nakonec vstala z postele a zvedla sluchátko. "Haló." "Ahoj, Pet, kam ses tak rychle vypařila?" Ze sluchátka se ozval Paddyho veselý hlas."Paddy?! Jsi to ty!" "Kdo jinej by to měl být," rozesmál se hlas v telefonu. "To jsem ráda, že tě slyším!" Ráno možná Petrana uhrála, ale teď už nebyla schopná zakrýt smutek ve svém hlase. "Děje se něco, Pet? Jste všichni v pořádku?" "Jo jo, ale," nemohla už dál lhát, musela říct Paddymu pravdu:" Ale Paddy, prosím, můžeme se sejít! Prosím, musím ti něco důležitýho říct, potřebuju tvoji pomoc." "Jistě, ale co se děje, Pet?" "Já ti to všechno řeknu, ale ne po telefonu." "Dobře, přijedu, za chvíli jsem u tebe." Zavěsil, Petrana rychle proběhla dům, ale pradědu nikde nenašla. Odešel a ani mi nic neřekl, to je skvělý...No na druhou stanu, aspoň budu moct Paddymu všechno říct. V tom se ji do mysli vloudila myšlenka: Hele, to je příležitost prohrabat půdu! Rachle se ujistila, že praděda opravdu nikde není a pomalu vylezla na půdu. Zase si svítila svící, sebrala ponožky a rychle je snesla k sobě do pokoje pevně rozhodnuta je při první příležitosti vyhodit. Vrátila se zpět na půdu a začala se dobývat do truhly, po čtvrt hodině to však vzdala. Bez klíče neměla šanci. Sakra...teď abych mu prolejzala pokoj....hm...a proč vlastně ne?! Jako šílená vylítla z půdy a opatrně vlezla do dědova pokoje. Vypadal tak útulně, ale staře, přesto udržovaně. Jako to udělá snad každý i ona nejprve prolezla všechny šuplíky u pracovního stolu. Bohužel až na účty a papíry popsané nějakými zvláštními znaky nenašla nic. Zamyšleně se rozhlédla po pokoji. Tak...buď ten klíč bude mít na krku a nebo bude v knihovně pod nějakou z knih. Prošmejdila celou knihovnu, zvedla každou knihu až se na ni nakonec štěstí usmálo. "Jóóóó," vypískla, ale vzápětí se ozval domovní zvonek a do ní jakoby uhodil bleska. Paddy! Bleskurychle vrátila pokoj do původního stavu a modlila se, aby děda opět nic nepoznal. Pak šla otevřít Paddymu. "Ahoj, tak co se děje?" "Ehm....uvidíš, pojď dál."
Sedli si do obýváku na gauč a Petrana nervózně spustila, teď si vůbec nebyla jistá, jestli to všechno chce někomu říct: "Víš, Paddy, já...no...co jsem v Irsku, tak kromě Sár jsi jediněj komu tu věřim....no, samozřejmě věřim i zbytku tvý rodiny....ale...no...ty jsi tak nějak výjimečnej...." Paddy ji přerušil:"Prosím tě, uklidni se a řekni mi co se děje." "Ehm...no....mmm...Sáru unesli, nevím kdo, nevím proč...ale takhle mi to řekl praděda." Paddy se zasmál: "Dobře, dobře, ale teď vážně!" "Vážně!" Nejdříve na ni Paddy nevěřícně hleděl, pak Petrana znovu promluvila: "Víš, je to tak, že to má něco společnýho s pradědovo minulostí, ale on mi nechce říct nic víc. Tak jsem prolezla půdu a našla truhlu, chvíli předtím, než jsi přišel jsem nalezla v dědově pracovně i klíč od té truhly. Třeba se mi podaří zjistit, kdo je zač a zachránit Sáru, protože pochybuju, že splní svůj slib a za ty peníze, co dostal za vystoupení ji vykoupí!" Spustila na Paddyho Petrana a on stále nevěřícněji čekal, co z ní ještě vypadne. Nyní bylo ticho... "Počkej, co policie?" "To nejde Paddy, možná se moc koukám na filmy, ale co když v tom jede taky někdo od policie?" Paddy se rozesmál: "Asi se opravdu moc koukáš na televizi, ale třeba máš pravdu. Pojď mrknem na tu půdu?" "Jasně!" Oba vyšli na půdu a i když to, kvůli zrezlému zámku bylo složité, přeci jen truhlu odemkly. "Bože!" "Sice neumím česky, ale myslí, že ti rozumím." Oba byli svým objevem zaskočeni. V truhle bylo jmelí, srp, dva meče a hromada listin a dopisů. "Petrana pomalu vzala nejsvrchnější obálku, tu která vypadala nejnověji. Podívala se na datum odeslání, ale žádné tam nebylo. Otevřela ji, ale dopis se jí špatně četl. Rukopis byl sice úhledný, ale bylo to psáno anglicky a špatně se jí to luštilo. Paddy ji vzal dopis z ruky a začal číst, jemu rozuměla: " Milý Daraghu, doufám, že jsi nezapoměl na svůj slib. Jak jsem se náhodou dozvěděl, našel jsi své pravnučky. Vzhledem k tomu, že jsi člen řádu od jeho počátku doufám, že jsi nám to zatajit nechtěl, že ne? Pamatuješ naši dohodu? Krev za krev, duši za duši. Daraghu, čekáme na tvou odpověď. Věř, že pokud se rozhodneš porušit pravidla řádu, my se jimi řídit budeme a víš, co se v nich píše o zrádcích. S pozdravem, tvůj přítel Anekh." "M-m-m...myslíš, že se Sáře něco stalo?" Paddy zakroutil hlavou: "Já nevim..." Petrany se zase zmocnila úzkost. Paddy ji objal: "Ono se to spraví. Sára se zase vrátí." Chvíli ji držel v náručí a ona mu vzlykala na rameni, pak dostal nápad: "Pet? Už brzy se budeme stěhovat zpátky do Německa, nechceš jet s náma? Mohla by ses vrátit domů, tak bys byla v bezpečí." "Ne...ne...bez sestry nikam nemůžu..." Pak Paddyho pohled utkvěl na něčem třpytivém v rohu místnosti. Opatrně se zvedl a zvedl i Petranu: "Pet? Co to je?!" Petrana pohlédla do kouta: "Já nevim, nějaká kutna a plášť..." Paddy rychle k plášti i kutně přešel a prohlédl si nášivku. "Tomu nerozumím, o tomhle nám vyprávěl otec, když jsme byli malí. Je to znak z irských pohádek a pověstí, má značit opak druidů. Temné druidy, kteří vyznávají místo přírody zkázu a temné síly. Tvůj děda k nim patří?!" "To nemyslíš výžně!" "Pojď," Paddy ji chytil za ruku a snažil se ji odvést: "Nechci, aby se ti něco stalo. Pojedeš s náma domů..." "Nikam nepojede, nemůže!" Ozval se hlas od dveří. Paddy i Petrana tam pohlédli, praděda se nečekaně vrátil a nyní stál ve dveřích. Paddy k sobě Petranu přivinul a se zlostným pohledem sledoval svého bývalého manažera, který mu byl skoro druhým otcem.

David Hasselhoff - Hooked on a Feeling

22. října 2007 v 17:30 | Eleanor |  Vtípky...sranda musí bejt:o)
Lidišky omlouvám se, ale pro dnešek vás odbyju jen tímhle videjkem...je totiž fakt super a já z něho vždycky mám záchvaty :D Na druhou stranu, když jsem byla malá, tak jsem tu píseň i video žrala....no jo, člověk se mění :)

Too many ways - Příliš mnoho cest

21. října 2007 v 19:25 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Další písnička Too many ways alias Johnny, Kathy a spol....pro Iríska:)
Je příliš mnoho cest, příliš mnoho stran
Příliš mnoho slov, příliš mnoho snů
Příliš mnoho propastí, příliš mnoho výšek
Příliš mnoho věcí, které chceme znát
---------
Proč zpíváme? Proč tancujeme?
Proč někde zůstáváme? Proč jdeme dál?
Proč pláčeme? Proč se smějeme?
Je příliš mnoho věcí, které chceme znát
---------
Stal se otcem mnoha dětí
A ještě mnoha dalším svou lásku dal
Bral je ze světa utrpení
A každý den usnadňoval
---------
Kdy poznáme? Kdy uvidíme?
Co je správné a co ne
Proto zpíváme, aby jsme to sami zjistili
Je moc věcí, které chceme vědět
---------
Ona se stala matkou mnoha dětí
A ještě mnoha dalším dala svou lásku
Brala je ze světa trápení
A každý den usnadňovala

One more freaking dollar - Ještě jeden zatracenej dolar

21. října 2007 v 18:39 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Tak tahle písnička....jak ji Paddy kdysi prožíval....ta mě vždycky dostane :)
Hej, poslechni, kámo, nemůžeš mi dát deset centů na hrnek kafe?
Protože je mi tady na Boulevardu hrozná zima.
Když mi bylo skoro 5let, chodíval jsem sem s kamarády
Dělali jsme různé maličkosti, jen abysme dostali nějaké peníze
Refrén:
Vše co chci je ještě jeden zatracenej dolar
Vše co chci je ještě jeden zatracenej dolar
----------
Jednoho dne jsme třeba šli dolů do bohatý čtvrti
Kde jsme sbírali zbytky a smradlavé odpadky
Tak mi řekni, co mi můžeš dát? Protože moje kalhoty i boty už se rozpadají.
Tak mi pomoz, vím, že můžeš. Cokoli je lepší, než nic, tak říkám
Refrén.....
Furt po svých kapsách hledám peníze, ale nikdy tam nic není
Ale něco mi říká, že jednoho dne budu slavný. Oh, vyletím ke hvězdám, tak říkám
Refrém....
Hej, poslechni, kámo, nemůžeš mi dát deset centů na hrnek kafe?
Protože je mi tady na Boulevardu hrozná zima.
Když mi bylo skoro 5let, chodíval jsem sem s kamarády
Dělali jsme různé maličkosti, jen abysme dostali nějaké peníze
Refrén...

Natasha Bedingfield - Soulmate

20. října 2007 v 15:37 | Eleanor |  Best písně
Neslušné, ne to není, i když
Je tu někdo, kdo musí poslouchat můj pláč
Tak se ozvi, jestli jsi to ty
Není snadné tě najít
Je to vůbec možné, aby pan Pravý
Už byl v mém životě?
Možná stojí přímo přede mnou
Možná se někde schovává
Refrén:
Kdo netouží po někom, kdo by ho podržel
Kdo ví, jak milovat bez toho, abych ti to řekla
Někdy slýchávám otázku proč jsem sama
Když je na světě spřízněná duše pro každého
---------------
Tak jsme zase tady, ten kruh nikdy neskončí
Jak mám najít svou spřízněnou duši?
Prý je jich dost pro každého
Ale já na tu svou stále čekám
Refrén....
Když je na světě pro každého spřízněná duše
Většina vztahů je jen přechodná
Klapou dobře, ale prostě nevydrží
Refrén...(2x)
Když je na světě pro každého spřízněná duše

8. Orfhlaith

20. října 2007 v 13:53 | Eleanor |  -> Co když ztratíš půl roku lží (Ckzprl)
Tak a další pokračování :D

Streets of Love - Ulice lásky

19. října 2007 v 20:01 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Ráda bych sem dala fotečky z klipu, ale nikde jsem nenašla, tak sem dávám Irískovi pro radost Paddyho;)
dit moi quel est ton amour
Jít s dobou, předstírat úsměvy
Všichni jsou tááák šťastní
Myslet jen na víno, zapíjet bolest, bílí si myslí, že jim patří svět.
Kupují si mou tvář, kupují si můj život, všichni prodávají nesmysly
Nechtěj abych se tě bál, jen proto, že máš moc, poslouchej, kámo, jen klid!
Refrén:
Ulice lásky, každý potřebuje někoho milovat
Ulice lásky, život je víc, než si dokážeš představit, chlapče, jo
Ulice lásky, každej chodí na záchod
Ulice lásky, každý někoho potřebuje
----------
Já fakt nevím, Angelo, nevidím to tak jako ty
Chci zakřičet: Nežiju si jako ve snu, můj život je opravdový, není to jako v TV
I frajeří pláčí, studená srdce umírají, všichni jsou jako děti
Podívej se na ten výtvor, rozdává úsměvy, bere mě tam, kde ho můžu milovat
Stoupáš a záříš, neschováš se, společně tě najdou
Refrén:
Ulice lásky, všichni bla bla bla
Ulice lásky, to je to, co hledám, jo
Ulice lásky, všichni se opičí
Ulice lásky, každý někoho potřebuje, jo
Dit moi quel est ton amour et je te dirai qui tu es
Ulice lásky, všichni bla bla bla
Ulice lásky, život je víc, než si dokážeš představit, chlapče, jo
Ulice lásky, každej musí někdy na záchot
Nechtěj abych se tě bál, jen proto, že máš moc, poslouchej, kámo, jen klid!
Ulice lásky, každý někoho potřebuje, jo
Ulice lásky, protože všichni jsme stvořeni k tomu, abysme milovali, kámo
Ulice lásky, všichni bla bla bla
Ulice lásky, nelamte si s tím hlavu, lidi, jo!

Saban´s Mystic Knights of Ti Na Nog - Mýtičtí rytíři z Tir Na Nog

18. října 2007 v 20:56 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Tak Irí, tady máš ty rytíře a ještě jednou se omlouvám, že nestíhám i Streets of love a pokráčko...snad zítra...Snad určitě;)
P.S.: Lidi, nevíte jestli ty scény jak jsou ve videoklipu natočily Kellys nebo je to z nějakýho filmu??? Pls pište komentíky;)
Kdysi dávno za starých časů
Byl napsán svitek s kouzelným říkadlem
Které prorokovalo příchod mystických rytířů
Mladých hrdinů, odvážných a zářivých
Pak však přišli síly temna
A přinesli lidem ustavičný strach
Teď už se ale děti nebojí
Protože ví, že mystičtí rytíři jsou tady!
Refrén:
Mystičtí rytíři přišli chránit naše životy
Mystičtí rytíři přišli, aby ochránily naše časy
Mystičtí rytíři přišli chránit naše životy
Mystičtí rytíři jsou teď tady!
-------
Kdysi dávno za starých časů
V zemi Tir Na Nog
Zazpívalo pár lidí své verše
Do kterých vložili moudrosti ze svých srdcí
Teď je v Kells štěstí
Protože pár lidí rozdalo svá kouzla
Děti se už nikdy nebudou bát
Protože dny mystický rytířů jsou tady
Refrén (5x)
Mystičtí rytíři

Hurááá!!! Jupííí!!! Moje první DVD od KF:)

17. října 2007 v 17:05 | Eleanor |  Eleanor...day by day
Já vím, že je to zpožděně, ale až teď se mezi tím vším sjížděním toho DVD dostávám k tomu, že sem o něm něco píšu. Je to už skoro týden, co mi přišlo DVD Homerun a i když jsem to DVD celý ještě ani neviděla, videoklip Streets of love mě nějak dostává.... Fakt bych nevěřila, že budou něčeho takovýho schopní a i když ten klip znám už z youtube, teď jsem si na něm vyrobila nějakou závislost, že bez něho ani nemám dobrou náladu :D
Tak jestli tohle DVD taky máte, pište do komíků, jak se vám líbí a jakej je váš best klip či jen píseň....;)

Matka Tereza

16. října 2007 v 19:45 | Eleanor |  >>--->Moje literární tvorba :o)<---<<
Na začátek bych chtěla vysvětlit, proč mám v nadpise to "idol". Je to v uvozovkách,protože Paddyho neznám a i když o ní furt básnil apod. nemám od něj doloženo, že je matka Tereza opravdu jeho idol a že teď místo pobytu v klášteře není někde na kalbě a něčím se nesjíždí ( i když tomu sama nevěřim:D)(-první i poslední vtípek, který v tomto článku najdete!).....Dále však nechci, abyste si tento článek s Paddym příliš spojovali, ano, rozhodla jsem se sem něco o matce Tereze napsat vlastně kvůli němu a dala jsem to do rubriky KF, ale jen proto, aby si lidi uvědomili a abych i já zjistila, kdo skutečně byla. Nechci, aby nějaký holky šílely, že milujou matku Terezu, ale jen proto, že ji miluje jejich idol a jinak vlastně o této ženě nic nevěděli. Chci vás (a i sebe) s ní seznámit, protože se přiznávám, že o ní zatím také nic nevím a proto jdu hrabat na internet, abych mohla sama posoudit, jestli Padďas trochu nepřehání.
Něco stručně na začátek

Vlastním jménem:Agnes Gonxha Bojaxhiu
Narozena: 27.8.1910 Skopje, Makedonie
Zemřela: 5.9.1997, Kalkata, Západní Bengálsko, Indie
Všeobecně je v povědomí lidí jako nositelka Nobelovy ceny za mír. Její hlavní působiště byla Indie a jměno Matka Tereza je dnes synonymem slov pomoc bližnímu svému a obětování života pomoci druhým.
Nevadí
Člověk je nerozumný, nelogický a sobecký -
to nevadí, miluj ho.
Když konáš dobro, přičítají to tvému egu -
to nevadí, konej dobro.
Jestliže uskutečníš své cíle, objevíš jednou,
že máš falešné přátele a pravé nepřátele -
to nevadí, uskutečňuj své cíle.
Dobro, které dnes vykonáš, je zítra zapomenuto -
to nevadí, konej dobro.

Čestnost a upřímnost tě činí zranitelným -
to nevadí, buď přímý a čestný.
To, co jsi budoval celý rok,
je zničeno během chvíle -
to nevadí, buduj.
Někdy pomůžeš lidem a oni to odmítají -
to nevadí, pomáhej jim.
Dáš světu to nejlepší ze sebe
a odměnou je ti kopanec -
to nevadí, dávej to nejlepší, co v tobě je.

(Matka Tereza)
Dětství a příchod do Indie

Když malá Agnes přišla na svět, byla Skopje a okolí zmítáno válkami a politickými neschodami. Narodila se jako prostřední ze tří dětí. Její otec byl obchodník a doktor farmacie. Sice byla pokřtěna jako Agnes, ale všichni ji říkali Gonxha nebo-li poupátko. V devíti letech přichází o otce, který pracoval i v hnutí za připojení Skopje k Albánii, právě z těchto politických důvodů byl zřejmě zabit. O tři roky později vyslechla mladičká Agnes kázání několika jezuitských misionářů, pracujících v Indii, toto kázání ji oslovilo natolik, že poprvé zatoužila zasvětit svůj život Bohu a stát se misionářkou a Indie byla právě to místo, kde toužila nejvíce pomáhat. Odmítla se však stát řeholnicí. Když se politická situace v Skopji změnila a Skopje se ocitá v Makedonii, stěhuje se rodina Bojaxhiuvých do Irska. Ve svých 18 letech vstupuje Agnes do řadu loretánských sester, hlavní důvod je působení tohoto řádu v Indii. O dva měsíce později odjíždí do Indie, kde vyučuje na vyšší škole.
Od snu o pomoci
druhým k Nobelově ceně míru

Již v 19 letech obléká hábit a přijímá jméno Tereza z úcty k svaté Tereze. Postupně skládá sliby a roku 1934 složí poslední slib. Poté se stává ředitelkou bengálské střední školy. Roku 1946, to jí je již 36 let, jede vlakem na duchovní cvičení. Vidí zde bídu chudých a je pevně rozhodnuta opustit řád loretánských sester a plně se věnovat pomoci proti chudým lidem. Tato cesta však není poseta růžemi, ovšem odolává nepřátelství a nedůvěrou ostatních lidí, až se nakonec dostává ke kalkatskému arcibiskupovi F. Perierovi, který ji podá pomocnou ruku. O dva roky později píše arcibiskup papeži a žádá ho, aby mohla Tereza odejít z řádu a začít nový řeholní život mimo klášter. Po dvou měsících přijde odpověď. Papež svolil. Po několika měsících Matka Tereza odchází z kláštera, sundavá hábit a dělá si ošetřovatelský kurz. 25.12.1948, Den narození Páně, si ukládá za oficiální začátek svého poslání ve službě chudým. O dva roky později má kolem sebe již 10 spolusester a její žádost o založení nové kongregace se dostává do Říma. Řím jí je opět nakloněn a tak vzniká nová kongregace Matky Terezy, jenž získává název "Misionářky lásky." V příštích letech zakládá několik důležitých projektů: Dům umírajících ( sestry řádu doslova sbírají umírající z ulic, aby dostali možnost zemřít v alespoň trochu důstojných podmínkách, Dům dětí a vesnici malomocných. Roku 1963 vzniká i mužská větev Misionářek lásky s názvem "Bratři misionáři lásky". 26. července 1965 je Matkou Terezou otevřen první dům mimo území Indie, nachází se v Cocorote ve Venezuele. V dalších letech otvírá domy i v Římě, v Jordánsku, v Londýně, Irsku, USA… Za svou snahu pomoci přijímá od roku 1971 řadu ocenění a 17. října 1979 v Oslu přijímá ve věku 69-ti let Nobelovu cenu za mír.

Od návštěvy Československa až k Pánu
Pět let od obdržení Nobelovy ceny navštěvuje poprvé Matka Tereza území naší vlasti, tehdejší Československo. Roku 1990 po opakovaných srdečních záchvatech předkládá demisi na hlavní představenou kongregace. Ještě tentýž rok navštěvuje podruhé Československo. O dva roky později přijíždí do Bratislavy, kde její sestry zakládají jeden z útulků. V tomto roce má řád již 3500 sester po celém světě (445 domů v 95zemích). 7. července 1997 navštěvuje papeže a následně se vrací do Kalkaty, kde 5. září umírá. Tento den je nejsmutnějším dnem jak pro Indii, tak pro celý svět. Loučí se s ní miliony lidí na celém světě. 19. října 2003 je blahořečena.
čerpáno z www.vira.cz

Něco z mojí hlavy - nedoporučuji číst:)

To, co jsem sem vypsala je jen opravdu to nejstručnější z toho všeho, co jsem našla. Například na starém strýčku Wikipedia.cz se dozvíte další detaily o životě této význačné ženy. Pokud jste líní, nevadí, život Matky Terezy byl i zfilmován. Četla jsem, že vyšel i film, vydávající Matku Terezu za politickou osobu toužící po moci. No, nevím, co je na tom pravdy a co ne, ale myslím, že ať už byla jakákoli, její skutky mluví za vše. Lidičky, jen si sáhněte do svědomí, kolik z vás udělá aspoň malinký dobrý skutek denně v podobě třeba jen hození pětikoruny bezdomovci do čepice, puštění starého člověka v autobuse sednout nebo třeba jen pomoc v domácnosti. Teď si vezmětě, že Matka Tereza pomohla lidem skoro na celém světě, ne jen jednomu či dvou, ale tisícům a její nástupkyně pomáhají dodnes. Měl by na to někdo z vás sílu? Byl by někdo, třeba jen z mé generace puberťáků schopen vzdát se všeho majetku, jen aby mohl odjet do země, kde vládne bída a snažit se s tím něco udělat? Teď si uvědomte, že jí nebylo 15 nebo 16 jako je dnes mé generaci, ale pouhých 12let. Já sama si nejsem jistá, jestli bych dokázala přinést takovou oběť pro ostatní jako právě ona. Věřím, že v každém z nás je z ní aspoň malý kousíček, někde v našich nitrech je jistě kousek dobra a kdyby jsme ho všichni objevili, třeba by se nám podařilo změnit svět, třeba by jednoho dne zmizela ze světa všechna bída a utrpení, no, nebyla by to krása?

What hurts the most

15. října 2007 v 17:48 | Eleanor |  Gothic galerie
Tak jsem se tu rozhlížela a zjistila, že už dlouho jsem nic nehodila do mé gothic galerie, no, a zrovna mám nějakou blbou Why-don´t-you-gouovskou náladu, tak tady nějaký obrázky jsou:) Neřešte ani nějak ty komentáře...jen mě to tak napadlo...:)
Takže co je ta největší bolest, to největší utrpení?
...Když anděl ztrácí svá křídla...?

7. Předvečer osudu

15. října 2007 v 11:07 | Eleanor |  -> Co když ztratíš půl roku lží (Ckzprl)
Tak další pokračování, ve kterém se budou objevovat i texty písní... Písně, které patří KF zpívají vždy KF a písně, které si "vymyslela" Sára s Petranou či Petrana sama jsou písně Ruslany, Vanilla Ninja, S Club 7...či jiných interpretů....:)


Interview s upírem

14. října 2007 v 19:30 | Eleanor |  Best filmy a seriály
Tak jsem včera večer neměla co dělat, tak jsem koukala na film Interview s upírem. Musím říct, že to byl úplně super film... a Brad Pitt v hlavní roli vypadal ouplně úžo a to samý musim říct i o roli záporáka Toma Cruise.... No ale od začátku.
Reportér v New Yorku roku 1994 (to nevim přesně, ale v tomhle roce byl film natočenej:D) sleduje tajemného muže, který ho však odhalí a jak reportér později zjistí, není muž jen tajemný. Muž je opravdu zvláštní, muž je upírem. Tento muž se jmenuje Luise(-nevim jak to jméno psát, hraje ho Brad Pitt) a svolí, že reportérovi poskytne rozhovor. Pomalu začíná vyprávět svůj životní příběh, který začal roku 1794.

2x podzim mýma očima:)

14. října 2007 v 15:03 | Eleanor |  Moje umělecká tvorba...nejen kresby...
Tak tady jsou dvě fotešky, který jsem pořídila cestou ze školy a nějakým způsobem mě zaujaly...Aby to nebylo zas tak obyčejný, tak jsem je i trochu upravila, jestli je to vylepšilo či ne...nechám na vás:)
Možná byste řekli, že tohle nemá s podzimem co dělat, ale vzhledem k tomu, že se mi ta fotka líbí a je focená na podzim...tak sem patří :D
Tohle už je opravdu podzim :D

Psííík aneb školní hodiny jsou někdy dlouhé...

14. října 2007 v 14:40 | Eleanor |  Moje umělecká tvorba...nejen kresby...
Tak jsme tak jednou seděly se sousedkou na hodině ekonomiky a začaly přemýšlet, jak se zabavit. Najednou sousedka začala malovat labradora na mém penále a já si řekla: "Tak to taky zkusim, lepší než usnout." Sousedka, která má za sebou roky na umělecké škole, psíííka samozřejmě namalovala úžasně, no a já jen tuhle mršinu:( Ale snad v tom něco poznáte....koneckonců dávám to sem jen proto, aby v téhle rubrice taky něco bylo :D
Já jsem zastáncem toho, že to moc povedený neni a co myslíte vy? Pište do komentíků;)

Útěk z vězení trochu jinak:)

13. října 2007 v 12:59 | Eleanor |  Vtípky...sranda musí bejt:o)
No neni to roztomilý:D Prison break jak vyšitej....