Květen 2007

31.5.07-To je jako bysme se líbaly :-D

31. května 2007 v 20:55 | Eleanor |  Eleanor...day by day
Jo, tak tenhle den je originál tím, že po několika měsících jsme si se San zase vyrazily ven. Fakt je, že takhle praštěný den, může člověk zažít jen se San. Po ulicích jsme chodily jak ožralé, pak skákly hladové na pizzu a koupily jsme si i těstovinový salát-lidi, pozor! Nikdy si nekupujte těstovinový salát v pizzerii, alespoň ne zeleninový, je to děs!!!! Blivajz!! Proto se nedivte, že jsme se hned z pizzerky-mimochodem, San vyhrála s odřenýma ušima...je větší neetik než já....přesněji řečeno, jí spadlo 5 kukuřic a mě jedna šunka, jedna kukuřice a jedno rajče z toho vyplývá, že ona je lepší - zamířily k Čerťánku. Jasně, že jsme nešly za Neklanem, copak se se San znají a hlavně tu nebudu vypisovat, co si o něm San myslí :-D Zakotvily jsme v podchodu u řeky a už to lítalo, jedna těstovinka za druhou do řeky. Krmily jsme přeci rybičky, to že tam žádné nejsou je nepatrný detailík :) No, pak mě San táhla tzv. Katnekovou(=Kati a Neklanova) cestou na Horňák. Jéžiši, ještě že tam nikdo nebyl...to by byl trapas!!! Jinak se San jsme se shodly, že jsme dobré herečky, ale přesto jsou lidé, které bychom zahrát nedokázaly. Takže jsme při čekání na bus skákly pozdravit vláčky a zahrát kapitána Titanicu....ňo..pak už jel autobus a přímo za Sisi (Sandry psík, má druhá láska po Zrzce). Sisi mě vítala už na schodech....No a pak....fňuk...a pak přišla ta dojemná scéna s Coca-colou cherry. Ani byste nevěřily, že z jedný plechovky(0,25l) jsme se stihly se San napít, Sisi mě stihla z ní polít, pak i Sandra, následně jsem zlila San a ještě nám zbylo na zalití zeleně. Fakt je tam toho pití hromada! ! !
Sisi se San mě tedy doprovodily a já odešla domů...no a jinak San, pamatuješ na toho dědka v tom busem jak to z něho táhlo a nebo na toho Modráka, kterej mě žádal o propisku? Děs! Jinak ještě jednou dík za prstýnek a za filmík Za plotem!!! :-D
Joooo, gooood filmík!...Teda, ještě jsem ho neviděla :)
Auto Sandřiných snůůůůů....
Our way :)
Psíci...ale jsem radši, když jsou za tím plotem....šel z nich strach...
Jo...hezkej barák no....San je modernější, té se víc líbí ten barák úplně vlevo, ten jak je tam jen kousek :)
Letííííííí.....bacha ryby!!! Jé, vždyť ony tam žádný ryby ani nejsou :D
Hm.... na živo to vypadalo líp...:(
Slimča jeden nám skřížil cestu....samozřejmě přežil!
Zelená....jedině zelená! :) S náma máte zelenou :-D
Jo jo, přeskákaly jsme to a ani jsme si neprohlédly podvozek vlaku....naštěstí :)
Vidličky...o pár minut později už lítaly vzduchem....měly letecký den;)
No, i taková může být cesta...
No...okno no...
Tak a vzhledem k tomu, že mám po dnešním těláku v háji ruku, tak už končim...pa pááá

Alexander - Free Like the Wind

20. května 2007 v 11:33 | Eleanor |  Best písně

Bujuje tvrdě, dosáhne svého cíle?
Přežije pro své přátele
Dnes večer je jako vyjící vlk
On je na konci prohlášen za vítěze
Je hrdý a využije svou šanci
Bojuje za své poslední přátele
Ale jeho svoboda
Oh, není zadarmo
Ale on cítí, že přežije

Refrén:
On je svobodný, svobodný jako vítr
On je svobodný a vyhraje
Protože bojuje za své právo
Být svobodný
On je svobodný, svobodný jako vítr
On je svobodný a vyhraje
Protože má odvážné srdce
On bojuje za svůj život, oh no

Měl všechno
Ale oni mu to vzali
Někdy pyšný a někdy smutný
Ale stejně bojuje za lepší život
To co dáš, se ti vrátí
Dokáže to, když o to bude opravdu stát
Využije šance, porazit je
Má sílu a nevzdá se
Cítí se silnější každým dnem

Refrén…


Jan Werich

19. května 2007 v 11:09 | Eleanor |  Citáty
Svou rubriku citáty začínám Janem Werichem záměrně. Jeho citáty se mi hrozně líbí a jsou jedni z mých nejoblíbenější, takže sem dávám pár základních údajů a nějaké jeho citáty, které se mi líbí.
Jméno: Jan Werich
*6.2.1905 +31.10.1980
Byl to český herec, dramatik a prozaik
Řekla bych, že pro mou generacii stačí říct, že je to ten pekař a císař z filmů Císařův pekař a Pekařův císař
A tady jsou ty citátky:
Paměť je výsadou blbých, chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet..
Člověk se nají, napije, pak se dívá na televizi, což je možná nebezpečné, vezme si pyžamo, usne a ráno se neprobudí.
Deset tisíc bych za takovou smrt dal, a že jsem hodně lakomej!
Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.
Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne...
Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou: ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to nevyvraždit se.
Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
Až ti bude úzko otoč se čelem ke slunci. Všechn stíny budeš mít za zády.
Kdo ví, je vyhnán z ráje blbosti.
Přátelství je součást lidského štěstí.
Neříkej, že nemůžeš, když nechceš! Přijdou dnové,kdy to bude daleko složitější a horší: budeš chtít a nebudeš moci. A to důležité nezapomeň,že chlap nesmí být blbej ve třech případech: za volantem, u stolu a v posteli. Všude jinde se to snese...
Prot blbosti i bohové bojují marně!
Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.
Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbí, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.
Kde blb, tam nebezpečno.

Why Don´t You Go - Proč neodejdeš

18. května 2007 v 22:17 | Eleanor |  Kelly Family překlady

Naše láska byla tak hezká
Proto jsem tak smutný
A teď za to platím
Je mi to tak moc líto
Proč to tak bolí
Poučím se jen když se spálím
A to mě teď trápí
Protože vím, že ty se nevrátíš

Refrén:
Proč neodejdeš
Proč neodejdeš
Když musíš žít svůj život
Nechám tě jít
Nechám tě jít
Když musíš žít svůj život
---------

Podívej, jak daleko jsme došli
Vypadá to, že zbytečně
Před bolestí byla zábava
A žádné starosti
Některé věci je těžké pochopit
Důvod proč jsi tak najednou bez cíle odešla
Ale vím, že kdybys zůstala bylo by to těžší
Tak tedy dobře

Refrén….

Psi štěkají hlasitěji
Stromy rostou silnější
Když je v mysli klid…oh
Vody oceánu budou teď klidnější
Jen se podívej, jak daleko jsme došli
Jsem tak hrozně smutný
Tak jsem napsal tuto píseň
Abych smazal vzpomínky
Teď všichni
Refrén…
Vody oceánu budou těď klidnější

I Feel Love - Cítím lásku

18. května 2007 v 21:55 | Eleanor |  Kelly Family překlady
ej holoubku, odkudpak přilétáš
Létáš si v oblacích a teď
Jsi v mém městě
Hej holoubku, poleť sem
Vezmi tento dopis do jejího domu
U řeky, u řeky

Refrén:
Cítím lásku když se podívám
Nemůžu se dočkat, jsem opravdu rozechvělý
Cítím lásku, když se podívám do tvých očí

Hledals můj poklad
Za atlantickým nebem
Dostala mou zprávu v pořádku
Smála se nebo plakala
Hej holoubku, kdybys jen věděl
Jak bych chtěl letět s tebou
Abych slyšel její odpověď, odpověď

Refrén…
Když se podívám do tvých očí
Cítím se tak krásně
Když se podívám do tvých očí
Tak a opět nějaké fotečky, tentokrát však nejsou z videa, ale jsou to fotky, který jsem zrovna vyhrábla;)
Jako vždy jsou však na něco zaměřené, tak co třeba....aspoň aby se podobali klipu, tak něco lodního a vodního :D



Tristan a Isolda

18. května 2007 v 15:37 | Eleanor |  Best filmy a seriály
Jak už jsem psala, jsem nemocná a tak nesmím chodit ven. No, a když je člověk znuděnej jak veš jen proto, že musí 3 týdny být doma, tak má pak svátek, když mu někdo koupí nějaká DVD. Ano, včera jsem pár DVD dostala a jsou to fakt super filmíky!!! Abych taky měla co psát na blog, tak jsem se rozhodla, že sem o těch filmech něco napíšu pro ty, co je neviděli a co by to měli napravit:)
Takže vezmu to ve zkratce:Tristan (James Franco) a Isolda (Sophia Myles) je film natočený podle Irské legendy, takže každému už jistě došlo, že to bude historický film;) Teď bych se měla přesunout k ději. Irové a Angličané mezi sebou válčí, ale Irům hraje do karet, že Angličané nejsou jednotní, ale rozdělení na království. Tak jednoho krále Argona napadlo: "Co kdybych sjednotil všechna anglická království? Pak bychom měli šanci porazit Iry a měli bychom pokoj." No, sice ho to napadlo a také se o svůj nápad podělil se svým přítelem lordem Markem (není to lord Mára, ale lord Marke, tak pozor!!;)). Než se však dokopou k tomu, aby něco udělali, tak Argonovo království vyplení Irové. Argon i mnoho jeho lidí zemře, ale lord Marke přežije a s ním i Argonův malý syn Tristan. To, že při Tristanově záchraně přišel lord Marke o ruku snad zmiňovat nemusím :) Tak tedy, Tristan žije, Marke taky a tím začíná celý příběh. Lord Marke zaujme Argonovo místo jak v čele království, tak jako otec Tristana. Vychovává ho celých devět let, až do té osudné bitvy.... Irové útočí na Markův hrad a při obraně hradu Tristan padne.
Za velkého smutku ho položí do loďky a nechají jeho tělo unášet mořem, jak se to s významnými padlými kdysi dělalo(aspoň tam:)). Moře Tristana zanese až na Irské pobřeží, kde ho najde Irská princezna Isolda. Zjistí, že Tristan žije a tak ho se svou chůvou odtáhne do chatrče na pobřeží. Zde Tristana potají ošetřuje a jak to tak bývá, ti dva se do sebe pomalu zamilují. Není jim však přáno být spolu. Irové najdou Tristanovu pohřební loďku a protože Anglány nenávidí, vydávají se hledat majitele. Tristan tedy se zlomeným srdcem utíká, aniž by se vlastně dozvěděl, že Isolda není obyčejná dvorní dáma, ale Irská princezna. Jeho návrat do vlasti se slaví a lord Marke má obzvlášť radost. Po Tristanově údajné smrti se totiž začali jeho plány na spojené království rozpadat a teď, když se Tristan vrátil je opět naděje, že se Anglie sjednotí. Jak jsem již psala, Irové byli ti poslední, kdo by si sjednocení přáli a tak Irský král nabídl ruku své dcery tomu anglickému vladaři, který si ji vybojuje. Má to být taková hra, aby Angličany rozhádal. Za lorda Marke do soubojů o princeznu jede právě Tristan. Samozřejmě, že jako nejlepší bojovník Isoldinu ruku vyhraje. Když Isolda spatří jeho tvář je šťastná, že může být se svým milovaným, ale pak se dozví, že Tristan ji vybojoval pro lorda Markeho. Dozví se to v tu samou chvíli, kdy Tristan zjistí, že irská princezna je vlastně ta dívky, co ho zachránila a do které se zamiloval. Když pak přihlíží svatbě Isoldy a lorda Marke je zoufalý a dost nešťastný. Ovšem jak Tristan, tak ani Isolda si nedokážou život bez toho druhého představit.Začnou se potají scházet. Chvíli jim to vychází, ale pak to již Tristan nevydrží. Lord Marke je jako jeho otec a on mu již nedokáže lhát. Právě ve chvíli, kdy se sejdou na smluveném místě, aby to Tristan ukončil, je při půlnočním lovu načapá...no schválně, kdo? Lord Marke! Aby toho nebylo málo, tak se lovu účastní i Isoldin otec, který za každou cenu potřebuje nějakou záminku k tomu, aby mohl zrušit křehký mír nastolený svatbou. Se slovy: "Moje peníze se hodí, moje spojenectví se hodí, ale mou dceru tady svým velitelům předhazuješ jako děvku,"nakvašeně odjíždí a vrací se ke svému vojsku, které již připravené čekalo na pobřeží Británie. Teď se ptáte...Jak mohl vědět, že se ten křehký mír zničí? Odpověď je snadná. Lorda Markeho zradil jeho synovec poté, co následníkem trůn určil lord Tristana. S jeho synovcem na stranu Irů sběhne i hromada Markových vojáků. Nakonec je tedy lord Marke s hrstkou zbylých spojenců uvězněn na svém hradě, který okupují Irové. Irové začnou dobývat hrad a ten úžasný synovec má za úkol otevřít hradní bránu. K tomu, aby se dostal do hradu mu poslouží stará římská chodba, kterou jako dítě našel společně s Tristanem. Mimochodem, Isoldě zase sloužila, aby se dostala nepozorována za Tristanem:) Jenže je tu další zvrat. Bývalý Markovi vojáci, kteří se teď kradli do hradu s Markovým synovcem, toho synovce zavraždí. Touha po moci byla větší, než touha po tom, aby byl Markův synovec jejich nový král. Vojáci se tedy dostanou do hradu, dobyjí ho a most už pomalu padá. Nespadne však úplně, do řetězů, které most spouštějí někdo zarazí meč. To přichází řada na Tristana. V tomto boji je však Tristan smrtelně zraněn. Díky Tristanově odvaze se podaří Angličanům získat moc nad pevností. Je to i Tristan, který sebere poslední síly, aby pronesl proslov, který způsobí hromadnou bitvu. Irský král je svržen a vojáci bojují mezi sebou. Nikdo si však už nevšímá toho, že jakmile Tristan pronesl poslední slova, zhroutil se na zem. Lord Marke ho odnesl k řece, jak si to Tristan přál a kde byli pryč od boje. Lord Marke však stále nechápal, proč se Tristan vrátil. Dal totiž Tristanovi a Isoldě svobodu, poté co se dověděl o jejich prvním setkání na břehu Irska. Dal jim možnost odplout pryč od bitvy a žít spolu. Na břehu se však Tristan rozhodl zůstat, se slov: "Bude se vyprávět, že jsme zničili království, vzpomínej," odstrčil loď s Isoldou od břehu a sám se vrátil do té osudné bitvy. Nakonec sedí lord Marke u umírající Tristana a k nim přibíhá Isolda. Isoldě i patří Tristanova poslední slova: "Mělas pravdu. Nevím, jestli je život víc, než smrt, ale láska překoná obojí." Po těchto slovech zemřel. Jeho smrt však marná nebyla. Díky jeho činu se nebude říkat, že Tristan a Isolda zničili království.
Tak, to je asi tak stručně děj filmu....teď však přichází řada na některé mé postřehy.
1)Pro ty, co viděli Bratrstvo neohrožených mám skvělou zprávu. Oricka nebo-li jednoho ze zrádců hraje starý známý Dexter Fletcher, který v BoB hrál SSgt. Johna Martina (tu hodnost jsem zkopila z amerického webu).
2) Jsem měla drobet šok, když jsem zjistila, že se na natáčení podílela i ČR...je to normální? Přijde mi to jakoby Amíci natočili film o Blaničtích rytířích :-D
3) Tohle sice není můj postřeh, ale je to pár obrázků z filmu:)
zleva: "milovaný synoveček", lord Marke a ti dva nevím jak se jmenují, ale jsou jedni zmála, co se k Markovi neobrátili zády
že by svatba Markeho a Isoldy? :)
Tristan umírá ;(
Tristan a Marke....fakt už si nepamatuju o čem se tak mohli bavit....
Náš zničený Tristan a šťastný Marke...vidíte tu železnou ruku? ;)
No jo no, začátky....
Začátky, začátky......na irském pobřeží
Tristan bojuje o nevěstu pro Markeho...kdyby věděl...kdyby věděl...If he knews...:)
Marke v celé své kráse....
Isolda...
Smutné loučení;( Kdyby věděli, co je všechno ještě čeká

Kolomyija

16. května 2007 v 21:15 | Eleanor |  Překlady
Slyšela jsem kukat kukačku
Probouzela ráno
Noc lásky uplynula tak rychle
Teď se už rozednívá
Hey-hey!

Slyšela jsem kukat kukačku
Říkala mi koli je hodin
Vezmi mou ruku, protože já čekám
Chci být tvá milovaná
Nezjistíš, proč můj krásný obličej
Posmutnil
Pojď a využij své šance
Zatanči mi šílené tance
Uslyšíš tlukot mého srdce

Refrén:
Pojď a zatancuj mi divoce-shydi-rydi-dana
Neschováš se - jsem tvá ohnivá milenka
Nikdy se mě neptej - shydi-rydi-dana
Jestli uletím - shidy-rydi-hey! Hey!

Slyšela jsem kukat kukačku
Hey, má láska byla jen vzplanutí
Jak bych mohla zapomenout!
S měsícem nad hlavou
Nečekala jsem na svítání
Všechen můj pocit svobody
Je svázán se šílenými tanci
Každý kousek mého srdce

Refrén…

Slyšela jsem kukat kukačku
Říkala, že někde blízko mě
Je ten, kterého jsem znala
Má láska byla opravdová
Obejmi mě
Zahřej slunečními paprsky
Láska se vzbudí v mém srdci

Refrén…

…. Slyšela jsem kukat kukačku-shydi-rydi-dana
Vezmi mou ruku, protože já čekám-shydi-rydi-dana
Pojď a využij své šance -shydi-rydi-dana
Zatancuj mi šílené tance-shydi-rydi. Hey! Hey!

Flip a coin - Hod mincí

14. května 2007 v 17:20 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Vzpomínám na svého kamaráda
Se slzami v očích
Stojím tu teď u oltáře a on je pryč
Jsem tu sám se svými problémy
Jsem tu opuštěný se svou bolestí
Podívej cos udělal, měl jsi zavolat

Refrén:
Hod mincí, hod mincí, hod mincí
Ano, hlava vyhrávám, orel prohrávám
Flip a coin flip a coin flip a coin
Yeah heads I win tails you lose
------------
Promiň, nemohl jsem ti pomoct
Beru to zpátky-promiň nepomohl jsem ti
Nuže jdi do háje
Měl jsi zavolat
Co teď s náma bude, co bude s tebou
Roky jsem ztratil tvým rozmazlováním
Běhals sem a tam

"Oh jsem tak dobrej, jsem tak dobrej
Je mi fajn, je mi fajn" Lhal jsi
Slíbils své rodině změnu
Od tvého ubližování
Podívej na ty smutné tváře, kterés tu nechal
Nechal jsem tě na holičkách? Ne to ty mě
Mám rodinu, kterou živím a ty sám jsi jak malý děcko
Víš, co tím myslím?
Předpokládals že zůstaneš
Nikdo ti nedal právo
Vzít si takhle svůj život

Refrén....

Halle halle halle
Halle halle halleluja

Cítím nenávist, cítím bolest
Cítím chlad, cítím stud
Kde je táta?
Měl bys tu být pro svou dceru!
Smutné zprávy, smutné dny
Kde jsi teď?
Řekni mi, řekni mi to
Vím, že mě slyšíš
Proč bratře, proč?

Refrén...

Halle halle halle
Halle halle halleluja

Mohl sis vybrat jinou cestu


Opět jen můj ubohý překlad;) A tady jsou zase fotky z klipu a z natáčení klipu z oficiálky KF www.kellyfamily.de

První diplůmek

14. května 2007 v 12:20 | Eleanor |  Mě diplomy a hodnocení mého blogu=-)
Tak lidičky, tenhle den si zapište do kalendáře jako státní svátek, já vyhrála svůj první diplom za Bleskovku....:)
díky -serafko- :)

Play, musician!

14. května 2007 v 10:13 | Eleanor |  Překlady
Zahraj mi píseň muzikante
Zahraj jen pro mě, muzikante
Nepředvádím šou pro uznání v businessu
Ty zahraješ, ty zahráješ
Já zazpívám s vášní
Celý svět uslyší tuhle hudbu
S nadšením

Refrén:
Má nálada by se vám měla dostat pod kůži-
Budeme zpívat společně
Když gooood lidi přijdou na párty
Budem tančit dál
Když najdeme toho nejlepšího
Který složí stůl
Budeme tancovat divoké tance
Jsme tak nadaní!
Nekolébej se-ovládni své dýchání
Podívej se na mě, je to snadný
Hraj píseň a přestaň mě štvát…

Když přemýšlím o nadčasových kostýmech
A starých tradicích
Byli tu písně a šílené tance
Bez podmínky
Hrej tu píseň pro mě, zlato
Ať slyší můj zpěv
Dávám dvacet bodů Britney
Můj hlas bude znít

Refrén…

Hraj tu píseň pro mě, zlato
Ať se všichni lidi koukají
Vyhrajeme miliony dolarů
Ale mě je to jedno
Nebudeš se mnou cool, muzikante
Nedostaneš šance
Nemůžeš jít pryč, zlato
Pak by nebyla žádná píseň, žádné tance

Hraj tu píseň pro mě, zlato
Ať cítí oheň
Ať lidi tančí společně
A skáčou
Nech svou hudbu vzlétnout k nebesům
Ať jsou hvězdy fialové
Když ráno zastaví tuhle hudbu

A až si to přečtete, tak můžete třeba hlasovat;)

Wild dances-Part 2

14. května 2007 v 9:43 | Eleanor |  Překlady
Jsem tvůj sen, dnes večer
Jediná s kterou nemůžeš bojovat
Hvězdy jsou jasné a zářivé
A já budu pro tebe tancovat celou noc
Řekni mi, byl jsi někdy v kouzelném světě
Řekni mi, viděl jsi někdy kouzelný tance

Pojďte, pojďte, pojďte divocí tanečníci!

Refrén:
Na na na na na
Pojďte divocí tanečníci!
Na na na na na
Pojďte, pojďte, pojďte divocí tanečníci!
Na na na na na
Pojďte divocí tanečníci!
Na na na na na
Go go

Vím, že tohle všechno je nové
Může ti to připadat zvláštní
Dnes večer, ale budou všichni tancovat
Budeme tancovat
Řekni mi, byl jsi někdy v kouzelném světě
Řekni mi, viděl jsi někdy kouzelný tance

Refrén…

Pojď
Přines oheň!
Do noci touhy
Čtu tvé myšlenky
A to mě dělá divokou

Refrén…

Blood-Krev

14. května 2007 v 8:42 | Eleanor |  Kelly Family překlady
Srazili je k zemi
Vzali jim jejich práva
Udělali otroky z malých dětí
Dali dítěti sbraň, odvlekli jeho matku
Učí je, jak zabíjet, když mají hlad
Zabít tamtoho muže, tamtu dívku, zabít kohokoli budou dnes chtít
Krev je na zemi, střílí všude kolem sebe
Mají armádu větší než v den D


Refrén:
Krev, kamkoli se hnem
Krev, kamkoli se hnem
Krev, kamkoli se hnem


Žijeme v době, kdy milovat je těžké
Nemůžu dokonce pomoct ani svému bráškovi
Ale mlčet je zločin, když někdo potřebuje tvou pomoc
Bože, smiluj se dnes nade mnou
Válka je peníze, válka je síla
Krev je řekou století
Opusťte je, nechte je jít
Dejte všem dětem svobodu


Krev, kamkoli se hneš
Krev, kamkoli se hneš
Krev, kamkoli se hneš


Tato píseň je věnována všem dětem žijícím v této společnosti
Kterým jsou odepřena jejich základní práva
Právo na klidný domov
Právo na vzdělání
Právo na dětství
Právo na zdraví a jídlo
Milovat a být milován
Právo na šťastné mládí
A mé srdce míří obzvlášť k mým synovcům a neteřím


Krev, kamkoli se hneš
Krev, kamkoli se hneš
Krev, kamkoli se hneš



Lidičky, je to můj překlad, tak jestli tam jsou chyby, tak mě omluvte a pokud se vám bude chtít, tak mě opravte... dávám sem i nějaké obrázky z www.kellyfamily.de, které jsou z klipu k této písni:)

Wild Passion

13. května 2007 v 18:14 | Eleanor |  Překlady
Dnes večer to začne
Dnes večer je ta noc
Nemůžeme udělat chybu
Budeme tancovat v měsíčním svitu
Jen se na mě podívej
Víš, co vím já
Vidíš, co vidím já, jdeš, kam jdu já

Refrén:
Hey hey
Co takhle býl divoký se mnou
Co takhle osvobodit touhu
Co takhle padat níž a níž
A níž a znovu vzlétnout?
Co takhle býl divoký se mnou
Co být tím, kým chceš být?
Víš, že musíš plakat a plakat
A plakat a znovu milovat

Chci se pokusit
Okusit tvé rty
Chci letět
Nestarej se o to, kam tahle cesta vede
Jen mě vezmi za ruku
A vnímej to co já
A uvidíš co znamená
Být stále

Refrén...


Můj blog!!

13. května 2007 v 16:35 | Eleanor |  Eleanor...day by day
Tento blog obsahuje (pokud v úvodu článku není uvedeno jinak) výhradně moje fotomontáže, povídky, překlady textů (ať už písní, rozhovorů apod.) a články.
Pokud si tedy chcete cokoli zkopírovat na svou stránku, mějte na paměti, že mi to dalo práci vytvořit (ať už se jedná o překlad či koláž) a byla bych ráda, kdybyste v zájmu zachování autorských práv uvedli zdroj (tedy odkaz na můj blog)!

Mohli byste mi i napsat o svolení na mail, ale zase takový iluze si nedělám...

Dále pokud má někdo nějaké problémy s tímto blogem nebo jakýkoli dotaz či mi chce jen něco napsat nebo by byl natolik slušný, že by si zkopíroval něco mého a chtěl mi o tom napsat, může na následnující e-mail.
Děkuji Elča



I.

13. května 2007 v 16:33 | Eleanor |  -> Prokletí či dar?
Prokletí či dar?
Zase budík, zase to příšerné ráno, kdy musí všichni vstávat. Opustit svůj milovaný svět snů a vstoupit zpět do krutého světa boje. Pro všechny je to stejné, jen jedna dívka to prožívá jinak. Lyrana, jediná z města nevstává, její tělo je plné šrámů a škrábanců, její pokoj je zamčený a ona je uvězněna mezi čtyřmi stěnami, bez oken, s roztrhanými tapetami. Zničená leží uprostřed prázdného pokoje. Každý pohyb ji působí hroznou bolest, její tělo je vyčerpané po noční proměně, ale v hlavě stále slyší těch pár bolestných slov sebelítosti :´Proč zrovna já? Proč? Proč?´jen tato věta, tyto slova jí celou bezesnou noc běhaly hlavou a stále zas a znovu se opakují,, celý život ji trápí jen jedna otázka: Proč?
Náhle se dveře otevřeli a do místnosti se vlilo světlo: "Vylez! Je den, padej do práce!" Vyčerpanou dívku chytil její otec za ruku a vytáhl ji z místnosti. Dokopal ji ke schodům: "Dělej ty stvůro, uklízej!" Nic jiného než těchhle pár slůvek ani neznala. Když jí pokousal vlkodlak bylo jí pouhých pět let. Od té doby jí předsudky a krutost druhých provázely, až do dneška a stále to vypadalo, že změna a vysvobození z jejího vězení je v nedohlednu.Nyní ji otec už ani nepustil z domu. Dělala otroka ve vlastní rodině, ve vlastním rodném domě. V domě, jenž měla milovat, jenž měl být jejím domovem:´Pche….domov, co to je?´ prolítla jí hlavou další otázka. Pak už dál nepřemýšlela. Neměla sílu.Vytírala schody a únava po úplňku jí zavírala oči.
"Vzbuďte se! No tak!Rychle!" probudil ji mužský naléhavý hlas. ´Proč mi otec vyká? Počkat, to není otcův hlas!´ napadlo ji . Rychle otevřela oči, aby zjistila co se děje: "Kdo jste???" Skláněl se nad ní mladý, asi 20-ti letý, muž.. Měl na sobě vojenskou uniformu, když viděl, že se probrala vzal ji do náručí a běžel s ní k zadnímu východu.. Lyrana v šoku z toho co se děje nevěděla co dělat, tak prostě jen koukala na dům od kterého se vzdalovali. Když už byli v nedalekém lese, dům vybuchl. Voják jí hodil do nějaké jámy a skočil za ní. : "Co se to děje? Copak je válka?" řekla vyděšeně. Muž na ni nechápavě pohlédl: "Vy to nevíte? Už půl roku." " Jak je to možný? Co…proč?" "Dozvíte se to později." "Au," vyjekla Lyrana, když jí další voják skočil na nohu. "Sorry, tak to byla pravda…odveďte ji na velitelství za jejím otcem a hned se vraťte. Za chvíli tu bude zdravotníky potřeba. Rychle!" "Ano, pane!" "Já se nikam nehnu, dokud mi laskavě neřeknete co se děje!"vykřikla Lyrana, kterou probral výbuch v okolí.Nikomu se však odpovídat nechtělo, takže ji zdravotník vytáhl za ruku a odtáhl, až do blízké zříceniny hradu. Ani se nevzpamatovala a už viděla otrávený výraz svého otce, který jasně říkal: ´Bože, ona ještě žije? Těch okovů se snad nikdy nezbavím´.Nahlas řekl jen jedno: "Pojď!" Lyrana se však nemohla hnout. "Tak co je? Dělej, nehodlám tu kvůli tobě chcípnout!" Lyranin otec vylezl z Jeepu. Lyrana si však pomalu začala uvědomovat co se stalo: Ten dům co jí věznil není, už může utéct, vězení už nestojí.. "Ne…,"zašeptala a upřela své modré oči na svého otce, ten stáhl obočí: "Co jsi to řekla?Zopakuj to!"Začal zvyšovat hlas. "Ne, já už s tebou nikam nejdu." Naštvaně dal Lyraně po této větě facku: "Co si o sobě myslíš, ty stvůro?!" Vykřikl a shodil jí ránou na zem. V tu chvíli se v Lyraně vzbudila vlčí krev.Cítila jak se její prsty mění v dlouhé drápy zarývající se do země. Pak už viděla jen tmu.
Když se probrala ležela na složené bundě opřená o hradní zeď. Pohlédla na svou ruku, někdo se jí dotýkal a zároveň hrozně bolela: "Zase vy?" řekla s veškerým "nadšením" na které se zmohla. Bylo jí mizerně, skoro si myslela, že byl úplněk, ale byl den: ´Nemůžu se proměnit bez Luny….nebo ano?´ zaváhala. Její myšlenky se stočily na její rameno, bylo roztržené, to proto se ho zdravotník dotýkal, to proto, tak šíleně bolel.: " Už je vám lépe?" "Co se stalo? Kde je můj otec?" Ne, že by jí ten tyran zajímal, ale přece jen byla na půl jeho krev a on byl její otec. Ke kladům, spíš to byl jediný kladný bod, přibylo, že se pro ní vrátil a neujel. "Když vás srazil k zemi proměnila jste se v lykana a zabila ho."Tato slova jí dostala: "Po..poč…počkejte…moment, to řeknete tak klidně?" Lyranu to úplně vykolejilo, ani nevěděla jestli to, že se proměnila ve dne nebo vražda jejího otce. Mátlo ji i proč jí ten zdravotník ošetřuje, vždyť ho taky mohla zabít. Čekala, že jí za vraždu zabijí, bylo to zvláštní, skoro si přála zemřít. Zbavit se svého prokletí.. Trhla sebou a odtáhla se: "Proč mi tu ruku zašíváte? Stejně mě zabijete, ne?" Zdravotník se k ní natáhl a pokračoval: " Ne, nikdo jiný, kromě mne to neviděl a já vás nechci udat." Lyrana se opět odtáhla: " Proč ne? Co jste zač?" Zdravotníka už to trochu naštvalo, takže ji přitáhl zpět násilím: " Jmenuju se Shane a, má babička mi o lykanech mnoho vyprávěla, naučila mě jak poznat vaše úmysly a naučila mě jak lykanům pomáhat, protože to nejsou nestvůry, ale lidé, kteří trpí a potřebují pomoc.Stejně je, ale zvláštní ta dení proměna. Nepocházíte z lesa? Jak se vlastně jmenujete vy?" "Já…no, já jsem Lyrana…," zarazila ji Shaneova chladná i když dojemná odpověď: "Jinak o předcích vím kulový, ale teˇse zase zeptám já. Jak to,že se vaše babička, tak vyznala ve vlkodlacích?" Shane se na chvíli odmlčel , aby mohl zakončit poslední steh a natáhnout se pro obvaz. Pak se postavil a odešel, ovšem po pár krocích se zastavil a otočil: "Protože byla Lykan stejně jako vy," a nechal Lyranu v bezpečí na nádvoří hradní zříceniny.

II.

13. května 2007 v 16:32 | Eleanor |  -> Prokletí či dar?
Prokletí či dar?
Uběhlo 27 dní. Lyrana neměla kam jít, tak zůstala po celý týden se Shanem, který jí nabídl pomoc. Předal ji mnoho cenných informací, dokonce i naději na vyléčení: "Existuje lektvar, který člověka může zbavit vlčí krve a tím i lykanství, ale je vzácný a nevím, kde ho sehnat…říká se, že je z bylin z Karpat, ale nevím, jestli je to pravda." "To by bylo skvělý…," vykřikla Lyrana, pak ale její jiskřičky v očích pohasly: "...ale …" "Co se děje?" Lyrana se smutně usmála: "Já ani nevím jestli chci být člověk…bude to znít divně,ale já miluji lesy a hory a svobody bych se taky nedokázala vzdát….nějak si nejsem jistá…nevím jestli se toužím vrátit zpět do nějakého domu…,když to mám na dosah. Jako bych už slyšela šumění horských potůčků, cítila na tváři svěží studený vítr, který by mě hladil po tvářích ve chvíli, kdy bych vítala den na skále nad nádherným nezkaženým zeleným údolím. Víš, já nikdy necítila závan větru ve vlasech při jízdě na koni v horách, ani jehličí pod nohama při cestě lesem…mám takový pocit jako bych patřila tam a ne mezi lidi…,"selhal jí hlas. Ticho přerušila zašustěním listím na němž seděla: "Ne! Víš co? Zapomeň na to, je to taková blbost." "Není blbost být sám sebou a věřit svým instinktům a pocitům, ani být jiná," řekl a objal ji. ´Kéž by to nikdy neskončilo,´ napadlo ji. Nikdo ji ještě nikdy neobjal co si pamatovala, nikdo na ní nebyl tak hodný jako Shane, za posledních měsíc cítila víc přátelství a bezpečí, než za celý život…v této chvíli jí to došlo. Její vlčí část to vycítila. On jí dal nejen přátelství a informace, ale i srdce. Nyní byla šťastná. Poprvé v životě ji byl dopřán pocit štěstí a tak slastně usnula Shaneovi v náručí. V náručí jejího "vojáčka". Probudila se do hlučné bitvy, která zuřila všude kolem ní. U hradu byla v bezpečí a Shane to věděl, když ji brzo ráno opatrně položil na složenou deku, protože jí kryly silné zbytky hradeb a křoví. Najednou ji polil strach provázený zvláštním pocitem: ´Shane!´ Ani nepřemýšlela, její láska a strach jí zatemnily zdravý rozum. Změnila se ve vlka, kousala, trhala všechny co napadli její rodnou zem nebo ji prostě jen zkřížili cestu. Pak se zastavila, uviděla ho. Ležel v kaluži krve, ale stále žil Doběhla k němu a proměnila se, ani jí nedošlo, že se změnila z člověka ve vlka a z vlka na člověka, Nedošlo jí, že se učí zvládat svou moc. "Ne,co se ti stalo?" Oči se jí zalily slzami. Na nic nečekala, rozběhla se, musela najít pomoc. Když už byla v krytu u zdravotníka pohlédla na místo, kde ležel Shane, ale to halil silný kouř od výbuchu. Zemřel, oni ho zabili, proč ho neodtáhla pryč?Proč jí to nenapadlo dřív? "Ne, já už sem nepatřím, už nemám nikoho!" Zdravotník se na ní nechápavě podíval, pohled mu opětovala se zoufalstvím a rozběhla se pryč. Zběsile běžela do hor.Celý den běžela kamennými cestami. Na tvářích jí studily slzy, až už dál nemohla. Zhroutila se u potoka. Ležela v trávě a hleděla do korun stromů, pak se otočila, pohlédla na vodní hladinu, co uviděla jí vzalo dech. Její oči měly zelenou barvu, byly to vlčí oči, zuby…špičáky měla prodloužené, vypadaly jako upíří. Nevěděla jak dlouho tam na sebe koukala, jak se uklidňovala měnily se i její vlčí rysy v lidské, až byla opět člověk. Namočila ruku do vody: "Proč jsem tak pitomá? Proč jsem ho tam nechala? Co teď budu dělat? Už nemám opravdu nikoho." Zavřela oči, chtěla být pryč, ale zase viděla jen Shanea jak tam tak bezmocně leží zraněný, opřený o strom.

III.

13. května 2007 v 16:32 | Eleanor |  -> Prokletí či dar?
Prokletí či dar?
Nemohla to snést. Pomalu oči otevřela.Škubla sebou,, hrozně se lekla pohledu před sebou. Na protějším břehu ležel vlk, hleděl jí přímo do očí a jakoby Lyraně říkal: "Pojď za mnou." Nevěděla proč mu rozumí a už vůbec proč překračuje potok, mířila za vlkem mizícím v lese. Vedl ji hustým jehličnatým lesem, občas na nějakých mýtinách viděla majestátné hory, hory jenž jí dodávaly pocit svobody, pocit, že zase někam patří. K večeru ji dovedl k chalupě. Byla tam stará dvířka a okna, kterými procházelo světlo. Slabé, ale přece ho její vlčí oči už na dálku viděly. Nervózně se blížila stále blíž, chytla za kliku…váhala, ale vlk do ní strčil. Pomalu otevřela dveře.Tmu prozářil pramen světla. Lyrana pohlédla dovnitř. Otevřel se jí pohled na starou komůrku obklopenou zavěšenými sušícími se bylinkami a na starou ženu se šátkem na hlavě v houpacím křesle.Bylo to jak z pohádky. "Pojď dál, děvenko." Vzhlédla babička a pohlédla na Lyranu. "Kdo jste?" Pravda, typická otázka, koho by napadlo něco jiného? "To není důležité, ale lidé mi říkají Bylinkářka nebo Čarodějka z vlčího lesa," usmála se. "Posaď se…již dlouho tě moji přátelé pozorují.. Mnoho sis protrpěla to ano, ale věř, že když se zabiješ, nic tím nevyřešíš, jen tím někomu hodně ublížíš." Lyrana nevěřila svým uším: ´Jak to mohla vědět? Jak poznala, že jsem chtěla skočit do toho potoka? Komu bych vlastně mohla chybět?´ Dodala si poslední otázku s ironií. Bylinkářka se usmála: "Vím, že celý život nechápeš proč si se zrovna ty musela stát vlkodlakem, ale věř, že s vlčí krví jsi se již narodila." ´Ale věř, proč to dává do každé věty?´Lezlo nervózní a zmatené Lyraně na nervy. "Já tady jaksi už nic nechápu. Co to má znamenat? Prostě mě k vám přitáhne nějaký vlk a vy mi začnete lézt do hlavy?" Vyjela Lyrana, už toho na ní bylo moc. Babička se jen usmála, zase: "Posaď se a uklidni se. Je na čase, aby ses dozvěděla Pravdu, proto jsem si tě taky nechala zavolat. Na začátek se tě zeptám. Víš proč lidé prohlásili tuto krajinu a les za chráněné?" Babička vstala a nalila Lyraně šálek čaje.Úsměv jí z obličeje stále nemizel, po Lyranině odpovědi se pravda, ještě trochu prohloubil. "Chráněné? Proto to teda ničí válkou?" " Prosím, nech si tu ironii." Lyrana se tedy odmlčela. Pohlédla na podlehu, kde ležel vlk. Usídli se jí přímo pod nahama, pak se jí zrak vrátil na starou ženu, která si opět sedala do křesla: "Nevím, třeba proto, že je to tu tak divoké a nezničené?" "Ano, třeba proto. V přední řadě, ale nemohou pokácet ve zdejším lese jediný strom. Je to tu magické. Nevšimla sis, že i když dole v lese vybuchovaly bomby nesrazily jediný strom? Padly pouze staré stromy, co nadešel jejich čas. Tento les je pod vládou Vlčích lidí. Neslyšela jsi pověsti o nich?" Lyrana jen zakroutila hlavou. "No,to je jedno. Vlčí lidé byli bytosti, které žili v souladu s těmito horami a lesy. Propůjčili jim svým pobytem kouzlo krásy a nezničitelnosti. Tito lidé, kteří vládli magickou silou a byli obdařeni mocí, měnit se ve vlky, tento kraj tak milovali, že přibližně před sto lety svedli velký boj o toto území. Z celého lidu, čítajícího tisíc lidí, všichni padli. Přežilo jen devět z nich.Duchové těch co zemřeli se buď stáhli do hor, kde spadají jako déšť, který zajišťuje hojnou úrodu, ale mění se v jed v rukou člověka,jenž ho chce zneužít. Ostatní žijí ve stromech, jenž se nedají zničit, jenž každý rok kvetou překrásnými květy všech barev. Těch zbylých devět…," pohlédla z okna na les a pak na Lyranu, uchvácenou příběhem. "Devět se stalo generací ze které pocházíš, posledním členem jsem já a byl jím i tvůj praděda, můj bratr," odmlčela se.Tichem pronesla Lyrana svou vzpomínku, jednu z mála co měla. Zdála se jí sice nemístní, ale něco jí říkalo, že to přece jen souvisí: "Můj otec, byl to můj otec. To on ho zavraždil. Byly jsme pro něj stvůry." Lyraně se zalily oči slzami. Babička jen smutně přitakala: "Ano, ty pocházíš z čistokrevného rodu Vlčích lidí. Někteří členové se spojili s lidmi, ale ty, ty jsi sama. Sama, jediná, která není zkažená lidskými geny.Vem si třeba toho vojáka v lese. V žilách jeho babičky koloval nepatrný zlomek tvé krve. Oni už ani nejsou rodina." Při vzpomínce na Shanea jí ukápla slza. Skanula přímo na hřbet ležícímu vlkovi. Pohlédl na Lyranu a postavil se. Opřel se jí předními packami o kolena a setřel jí čumákem další slzy. Lyrana se na něj usmála. Bylinkářka seo pět odmlčela, vstala a odešla k truhle v rohu místnosti.Otevřela ji a vyndala balíček látky. Položila ho na stůl. Rozbalila látku a vyndala kožené oblečení. Lyraně se, snad vlivem čaje, zvedla nálada, proto si nemohla odpustit poznámku, jenž dokonale vystihla vzhled šatů: "Nemám si hrát na Xenu, že ne?" " Na Xenu ne, ale u nás v rodině je tradice. Vždy poslední ze strážců či strážkyň sešije kusy kůží co si během let nastřádala ze zvířat, která zabila, ale pozor!" Zvýšila hlas: "Naším posláním je jen zabíjet nemocná či zraněná zvířata, abychom jim ušetřili trápení. Ovšem čeká tě bolestnější úkol. Pár let před tvou smrtí, až zestárneš. Zemře tvůj nejlepší přítel a ochránce. Vlk, který tě ochrání před každým a s kterým budeš chodit do bojů. Až zemře musíš ho stáhnout. Jeho kůže poslouží jako základ ´´brnění´´ pro tvého nástupce, tvého nejstaršího potomka. Ještě jedno ti musím říct, chraň své brnění. Je v něm síla, která se dědí z pokolení na pokolení. Někdo ti ho ukradne, zničí a tím propadne všechno snažení tvých předků i kouzlo tohoto lesa. Pokud ho zahodíš, zahodíš celý les a celou svou duši." Lyrana jen nevěřícně koukala s pootevřenou pusou Nebylo jí moc příjemné, že to na ní Bylinkářa vše vybalila, aniž by jí na to nějak připravila.V šoku se jen zeptala: "To budu jen.... Jako… trhat jako vlk?" Zhnuseně se zašklebila. "Ne, pouze pokud půjde o zvířata změníš se ve vlka. V tomto lese je mnoho tvorů. Ty s dobrým srdcem musíš chránit a ty se zlým srdcem musíš zabít. K tomu ti pomůže tento meč." Položila na stůl meč s čepelí s rytinami. "Jak poznám kdo je dobrý a kdo zlý?" "Tvé instinkty ti to řeknou." Babička podala Lyraně meč: "Přijímáš své poslání?" Lyrana zprvu vztáhla k meči ruku, pak zaváhala.: ´Bože, to ne. To nezvládnu. Neumím bojovat, neumím zabíjet….ne, nemůžu.´ "Promiňte, nemůžu to udělat," řekla a utekla pryč. Utekla zpět mezi lidi. Babička za ní jen ustaraně hleděla a pak se obrátila na vlka, který vylezl z pod stolu: " Však ona to zvládne, svému osudu neuteče a ty jí pomůžeš." Usmála se a uklidila věci zpět do truhly. Pak se posadila. Vlk na ní vyčítavě pohlédl, odpověděla mu: "Máš pravdu. Vysypala jsem to na ní dost necitelně, ale…nedokážu si představit, že už budu muset odejít." Vlk tentokrát šel poskytnout útěchu staré strážkyni..

IV.

13. května 2007 v 16:31 | Eleanor |  -> Prokletí či dar?
Prokletí či dar?
Lyrana mezitím utíkala zpět mezi lidi do civilizace. Procházela zničeným městem. Všude samé vzpomínky. Občas viděla nějaké vojáky jak pomáhají raněným. Šla až za město k mostu, který vedl nad rozbouřenou řekou. V horách tál sníh a byl tu silný proud. Opřela se o zábradlí. Hleděla do čisté rozbouřené vody. ´Jeden skok,´ napadlo ji:.´jeden skok a vzdám se všech povinností.´ "Kryjte se!" Ozval se křik z dálky. Hory byly náletovány a s nimi i město. Lyranu opět polil ten nepříjemný mrazivý pocit: "Ta žena, bylinkářka." Vyděšeně vykřikla a utekla ze skrýše.Ztratila už jednoho člověka, kterého měla ráda a který o ni stál, nechtěla přijít ani o pratetu. S vypětím všech sil i smyslů se opět rozeběhla, skrz náletované území, až k malému domku. Opravdu blízko spadla bomba a celý dřevěný domeček se sesypal. Rozeběhla se do trosek, třeba ještě najde Bylinkářku. Našla pouze dopis. Vyšla z trosek, posadila se na blízký kámen, otevřela dopis: "Milá Lyrano, asi mi to neuvěříš, ale víš co jsem udělala já, když mi tvůj praděda předal svou povinnost? Utekla jsem, stejně jako ty. Byla jsem zvyklá, že vždy všichni bojovali za mne, ale postupem času všichni padli a zbyla jsem jen já a můj bratr. On už měl rodinu, tak svou povinnost předal své mladší sestře, která byla divoká, nespoutaná a průšvihářka. Navíc si to přál náš otec, když umíral. Po pár letech tvá matka dospěla, seznámila se s tvým otcem, jehož rodiče byli též jedni z devíti. Rok po tvém narození tvůj otec zemřel, bojoval za náš les s Oraky, nemilosrdná stvoření. Tvá matka si kvůli přežití vzala muže, který se vydával za tvého otce.Tenkrát ještě vaše tajemství neznal, poté co ho zjistil se tě pokusil zabít, ale zemřel tvůj praděda a následně i tvá matka. Možná se teď ptáš, proč ti všechno píšu, ale zasloužíš si vědět pravdu. Aby sis mne nepředstavovala jako posla špatných zpráv, mám i jednu dobrou zprávu. Nejsi vlkodlak. Pravda měníš se při úplňku, ale není to tím, že jsi lykan, ale tím, že neumíš ovládat svou vlčí část a za úplňku má na tebe největší vliv. Nauč se proměny ovládat, pak poznáš, že máš větší moc než si myslíš. S vlkodlakem jsi se však setkala, bylo to v den, kdy se tě tvůj otec chtěl zbavit a nechal tě v lese. Něco toho lykana zabilo a to něco byla tvá síla přežívat. I dnes jsi dost silná, abys přežila.Tak se nevzdávej a bojuj, bojuj za to co je ti drahé, bojuj za svůj život, bojuj za své království má malá Vlčí lady Lyrano." Lyrana pustila papír, ten se snesl na blátivou zem. Zabořila obličej do dlaní, plakala. Vždy se snažila být silná, její hrdost nedovolila, aby její otčím viděl slzy, ale teď. Není tu, zabila ho. Není tu ani Shane, ani Čarodějka z Vlčího lesa, její prateta. Nikdo. Jen déšť, co začal padat z nebe, aby jí politoval. Déšť, co vyjadřoval žal. Žal nad ztrátou někoho milovaného, toho dne zemřelo mnoho lidí a padlo mnoho vojáků, byl dlouhý a těžký a mraky to vše sledoval.
Vyrušilo jí, až dorážení psího čumáku na její ruce. "Ty? Ty žiješ?!" Její vlk opravdu přežil, její přítel, její druhá část je naživu. Bylo to něco zvláštního, až neuvěřitelného, jak rychle si mezi sebou udělaly pevné pouto. Zatáhl ji k ruinám. Stará truhla stále stála: "Zvláštní, jakto že jsem si jí nevšimla?" Vlk se odpovědí nezdržoval a jen začal škrábat na víko. Pohlédla na vlka: "Tak jdeme na to." Ozvalo se slabé zaskřípění, truhla pomalu začala odhalovat své poklady. Lyrana vzala svou zbroj a rychle se převlékla. Meč si připnula k pasu, ten opasek jí byl přesně na míru. Vše bylo opravdu akorát pro ni. Klekla si na koleno a podrbala vlka po krku: "Tak co? Jsi připraven?" Pokývl hlavou, Lyrana se usmála: "Tak jdeme.Vzhůru do nového života"

V.

13. května 2007 v 16:30 | Eleanor |  -> Prokletí či dar?
Prokletí či dar?
Týden na to válka skončila. Město a všechen život se vracel do starých kolejí jak to jen šlo. Také Lyrana se činila, pomalu se jí podařilo postavit znovu chaloupku, samozřejmě podle svého. Prakticky obden řešila různé konflikty tvorů, kteří jí uctívali a milovali. Snadno si zapamatovávala názvy ras i jména jednotlivých tvorů, brzy si tak našla mnoho přátel. Jednou za čas musela jít do města. Nevěděla proč, ale lidi jí začali přijímat mezi sebe ba i si za ní občas skočili pro nějakou tu radu. Možná to bylo tím, že zachránila starostovu dceru před medvědem posedlým ďáblem. To, že to byl Gorazal, takový temný klon Yettiho si radši nechala pro sebe. Zrovna procházela po hlavní cestě městečkem, vše vypadalo skoro jako dřív, až na dům, kde kdysi bydlela. Bylo to sice jen pár měsíců spíše týdnů, jí to však přišlo jako celý život. Dům věnovala starostovi, který z něj udělal muzeum. Vedle hlavního vchodu přibil nový pomník. "Seznam padlých, tak koho pak tu máme?" Mrkla na vlka a stoupla si naproti bronzové tabuli. "Vidíš to?! Mého otce," dodala se značnou ironií: "sem napíší a Shanea, ne?" Vlk jí šťouchl čumákem do ruky, pohlédla na něj: "Máš pravdu, co se stalo, stalo se, to nezměním."
"Ahoj Lyran, takže jako vždy?" "Dobrý den paní Procházková. Znáte mě, já abych jednou neměla změnu." "Právě, že znám, takže co si dáš dneska?" Nakoupila v obchodě u starší paní, která byla snad jediná žena, která jí občas pomohla, když musela kdysi vařit svému otci. Po cestě domů jí zastavil sám starosta a to co zjistila jí mělo zpřevrátit život ještě víc, než poslání strážkyně. Ve městě prý řádil upír. Potřebovala ho nalákat, takže jí ředitel nemocnice slíbil poskytnout pár krevních konzerv. Primář, u kterého si konzervy vyzvedla, byl vždy velký vtipálek: "Nevypij to všechno najednou, po válce tu máme ještě hodně žiznivců." Co mohla Lyrana dělat, než se jen usmát. Když procházela chodbou zase se musela otočit, aby se pozdravila s jednou sestrou: "Ahoj Lyran, takže zase na lov?" "To víš a jestli mi nevrátíš tu knížku, tak příští na seznamu budeš ty." Obě se rozesmály, ale Lyrana úsměv přešel, když pohlédla do okna ve dveřích pokoje, kam zrovna sestra šla. Za okýnkem byl ….´Ne, to nemůže….je to on.´ "Shane?" zašeptala. Sestra ji zaslechla: "Jo Lyran, je to on. Ty ho znáš?" " No, jen tak zběžně." Usmála se a z nemocnice se co nejrychleji vypařila.Teď není na prvním místě, toho si byla Lyrana vědoma. V noci se jí podařilo upíra zničit, ale jen tak tak. Stále myslela na to, že Shane žije.Ráno se rozhodla ho navštívit, ale co mu říct? ´Ahoj, já jsem napůl vlk a napůl člověk…jo a abych nezapomněla taky vraždím démony, upíry a různou havěť. Jo! A taky tě vlastně miluji!´ Věděla, že by to pochopil, od své babičky jistě už o strážkyních určitě slyšel, ale nechtěla, aby žil s ní tento život boje a pokud by se o něj stále bála, jen by jí to oslabovalo. Každou chvíli byla v ohrožení života, kdyby byl s ní, ohrozila by i jeho a to nechtěla.
Večer se tedy vkradla do nemocnice. Dala mu do ruky medailon s drakem. Shane věděl co pro ní ten medailon znamená s doufala, že mu dojde co pro ni znamená i on. Políbila ho a opět se ztratila ve stínu noci. Smířila se se svým osamělým životem.
Doma se svalila na pohovku: "Tak a je to za mnou…udělala jsem dobře, že jo?" Pohlédla na vlka. Ten odběhl pryč, na půdu: "No jo to je povzbudivý, když utečeš." Vzápětí se vrátil s knihou v tlamě. "Co to táhneš?" Na deskách bylo napsáno "Deník" a to Lyranu donutilo k smíchu: "Ty si vedeš deníček?" Vlk jí donutil knihu otevřít. "Aháá…takže to je deník… Počkej, to je deník, mého pradědy?" Vlk přykývl. Pohlédla do knihy: "Bože, dědo, proč jsi tak škrabal?" Humor ji však brzy přešel Z knihy se dočetla o své nesmrtelnosti. Prý začne stárnout, až v okamžiku, kdy bude mít dědice či dědičku. To jí stačilo, víc toho vědět nechtěla, alespoň teď ne. Prudce knihu zaklapla a pohlédla do ohně v krbu. Tiše zašeptala: "Nemám Shane, ale mám poslání, svobodu a přírodu a pro ty tu budu, až do skonání věků." Vstala a vyšla na noční pochůzku.
Postupem let i zjistila odpověď na svou otázku…nebylo to vlkodlačí prokletí, nýbrž dar, za nějž byla vděčná i když ji připravil o největší lásku jejího života.
Eleanor Wild - Bloody kisses

Lass mich!

13. května 2007 v 16:28 | Eleanor |  LaFee
Vím, že mě máš rád
Přesto nerozumíš že
Můj život je můj život, patří jen mě
Často jsi zapomínal
Mě vychovávat
Málo kdy jsi mě poslouchal

Vím, že tě nervuju
Moje otázky tě ruší
Do tvého dokonalého světa to nepasuje
Mám se chýbat
Chodit na procházku se psem
- A být tvoje milá dcera -NE

Refrén
Nech mě volnou-Nech mě být
Tvoje malá holčička je už velká
Lass mich los
Už se nechci schovávat za tebe

Chci - Ty nechceš
Chceš-Já nechci
Nemůžeš změnit své sny
Chceš jen mé nejdražší
Je lepší toho nechat
A nechat mě jít

Refrén…

Nech mě volnou-Nech mě být
Nech mě volnou-Nech mě být

Otec: Dokud tu žiješ, budeš dělat co ti řeknu, pořád jen to tvý nervování-den za dnem

LaFee: Už dlouho nevydržim, ty tvý řeči, prostě uteču, musím pryč

Otec: Kdo si myslíš, že jsi-zůstaneš tady, budeš dělat co ti řeknu, hey mluvím s tebou

LaFee: Nech mě-Nech mě (Křik)

Refrén…

Lass mich frei-Lass mich los 4x